BDSM touhy

Nejsem zastáncem pravidel bezpečnosti v BDSM. Pokračovat ve čtení “(Ne)Bezpečnost v BDSM”

Původně jsem chtěla napsat článek jinak. Měl být o tom, že i dominanti by se měli chovat slušně a úctu, kterou vyžadují, by si měli zasloužit. Jenže když to tak vezmu, není to pravda. Pokračovat ve čtení “Úcta”

Člověk narazí na spoustu typů lidí. Obzvlášť pokud je subinka hledající na internetu svého Pána. Jenže hranice mezi rytířem v lesklé zbroji a neurvalým hulvátem je dost tenká.A nejde jen o muže – v tomhle jsou si obě pohlaví rovna: i ženy dominky mohou být pěkné hulvátky.

Je těžké tyhle dvě skupiny od sebe na první pohled odlišit. Jistě, někde je to jasné na první pohled. Jenže pokud hulvát není úplně blbý, nedá své hulvátství okatě na obdiv a zakrývá ho rouškou samolibosti.

Možná jsem naivní, nebo jsem jen měla velké štěstí, ale jsem přesvědčená, že i dominant se ke spodku může chovat slušně a s úctou. Není ostuda, když dominant podrží subince dveře nebo jí pomůže s těžkou taškou. Zkrátka i dominant může mít úroveň.

K tomu patří i to, že dominant by si měl být vědom, že není domíkem „z boží vůle“, ale že i on si musí úctu svého spodku zasloužit. Jak má sub vzhlížet k někomu, kdo prdí, krká, mluví vulgárně a celkově se neumí chovat? Nemělo by i v D/s vztahu platit, že účastníci si sebe musí vážit navzájem?

Právě jsem v kuchyni připravovala Pánovi snídani, když jsem slyšela, že otevřel dveře od ložnice. Pokračovat ve čtení “Piss”

Než jsem poznala Pána, věřila jsem, že nic takového jako bdsm k životu nepotřebuji. Měla jsem za sebou pár zkušeností, ale považovala jsme to spíš za přešlápnutí. Jediné, co bylo stále přítomné, byly sny – velice živé, někdy brutální, jindy spíš dojímavé. Nevěnovala jsem jim pozornost. Patřily ke mně, ale netoužila jsem je naplňovat. Pokračovat ve čtení “Pocity, touhy a sny”