Chyba

Toužím ovládat a nebrat ohledy. Vždy jsem měl pocit, že mé touhy jsou za hranicí většiny sub, které jsem potkal.

Mnohé jsem předem odmítl s pocitem, že mé realizované touhy jim jen ublíží. Jiné jsem vzal nakouknout do svého světa, ale nakonec měl pocit, že pár splněných snů bylo vykoupeno jejich “traumaty”. A tak jsem přibrzdil a pápá bylo logickým závěrem.

Touha nebrat ohledy.

Proč mi dnes čubka řekla: “Chci s Vámi dělat vše, ale nechci to mít kaženo pocitem, že se mi to musí líbit.”

Proč máš ten pocit? Nemusí se ti to líbit, já s tím žít dovedu. A ty?

Raqib Shaw

Trochu kultury.

Zajděte na výstavu do Rudolfina (7.6.–15.9. 2013). Řekl bych, že nemá cenu si názor dělat z pidi fotek dohledatelných na netu nebo z článků uměleckých teoretiků – to co vytváří Raqib Shaw se musí vidět pěkně ve velkém.

A pak dejte vědět, co ve vás vyvolali chtíče a brutality opičích amorků, otroků a otrokářů.

Exhibicionismus

Nemám rád lidi, kteří svojí jinakostí “otravují” okolí. Ať už to je pár, který si to vanilkově rozdává na lavičce a nevadí mu, že kolem prochází jiní. Nebo ať to je pár jdoucí po Václaváku a jeden druhého má na vodítku. Nebo ať to je průvod homosexuálů v podivných oblečkách.

Mám pocit, že touto svojí činností cpou druhým pod nos intimní věci, které si mají nechat v soukromí. Mám pocit, že touto svojí činnosti ukazují svojí neslušnost. Mám pocit, že já sám nejsem exhibicionista.

A pak při procházce přehnu čubinu za bílého dne na mostě a užívám si při sexu pohled na nic netušící cyklisty. Ne. Nejsem exhibicionista. Nepotřebuji, aby mě oni viděli. Stačí mi veřejný prostor a vidět je.

Ale kdyby mě uviděli oni… asi bych bez začervenání zamával.)

Jarní úklid

Rozhodl jsem se snížit počet svých movitostí a odnesou to i věci tématické.

Kromě starých provázků a kupy nikdy nepoužitých krámů, u kterých moje fantazie zapracovala, na co různého by se to mohlo při týrání hodit, to odnesou i nějaké tiskoviny.
Kdyby někdo chtěl prvních pět dílů planety Gor (John Norman), Gordon (Edith Templetonová) či starodávný ročník časopisu Pervers – dejte vědět.)

Pokora

Přála bych si být pokorná. Mám představu poslušné, klečící otrokyně, která své velké oči toužebně upírá směrem ke svému Pánovi.

Problém je v tom, že nejsem moc submisivní. A také v tom, že jsem docela velká semetrika. Navíc jsem často náladová, hašteřivá a protivná. Mám dost stresující práci a často si to často vybíjím doma. Umím pořádně sekýrovat. Jsem panovačná.
Výsledný obraz je strašný. Mrzí mě to. Přála bych si být lepší.
Ale stačí jediný Jeho pohled, kterým si mě omotá kolem prstu. Pohled, pod kterým taju a rozpouštím se. Ten pohled, kterým mě dostal do kolen před lety a kterým mě dostane na kolena, kdykoli se mu zlíbí. Pohled, který vibruje každým milimetrem mého těla. Pohled, který se mi stal drogou a který bude protýkat mými žilami až do nejtemnější smrti.
A stačí jediný Jeho dotek. Jediný dotek Jeho ruky, kterou mě pevně uchopí a uzamkne, jako v nejpevnější kleci. Jediný dotyk, kterým mě k sobě přitáhne, jako malého pejska, bezmocného se jakkoli vzepřít. Jeho stisk, z kterého vyzařuje tolik síly, elegance a odhodlání, mě ovládne jako nevyvratitelný argument. Uvrhne mě slastné touhy se mu bezmezně oddat.
Pod jeho nadvládou se měním. Stávám se lepší. Jsem pokorná. Byť mnou vibruje vzrušení, duší se mi rozlévá uspokojení a pocit bezpečí, který mi nedá nic, než možnost smět být v Jeho moci.

Můj pohled na BDSM komunitu

Žijeme v době comming outů. Homosexuálové se otevřeně hlásí ke své orientaci, externalizujeme své politické přesvědčení a řadíme se do jednotlivých škatulek ohledně preference značek oblečení, aut holicích strojků atd.
Z principu se neúčastním internetových diskusí. Přijde mi to jako absolutní mrhání časem. Nicméně občas si některou přečtu, nebo nejsem ušetřena aktuálního dění. Zjišťuji, že na internetu začíná krystalizovat cosi, jako „správné BDSM“. Nejsem zastáncem „Best Practice“ ani v řízení podniku, natož v posteli. Sex je příliš individuální. A BDSM je sex.

Od mala jste konfrontování s tím, jak by měl ideální sex vypadat. Známe to z filmů, časopisů atd. Pokud partneři nedosahují společně orgasmu – něco je špatně. Pokud pár u sexu nevypadá jako naaranžovaní modelové – něco je špatně. Zvykli jsme si sami sebe vnímat ve světle reklamy na ideální život. A tato mediální masáž nám už leze i do postele.
Masová komunikace nám leze i do BDSM. Vzniká zde něco jako střední proud a každý, kdo se mu vymyká, dělá něco špatně. Pořádají se spankové workshopy, mladí domíci se trénují v použití bičíku. BDSM scéna se „profesionalizuje“, ale ne v pozitivním slova smyslu. Takzvané „celebrity“ vystavili svoji auru na přesvědčování ostatních, že oni jediní správně vědí, jak to BDSM provozovat.
Promiňte, ikony BDSM scény, ale pro mě je sex hlavně zábava. Sem tam se u toho stane nehoda, sem tam se něco nepovede, ale to už k životu patří. Sama vím, co se mi líbí a co chci v posteli dělat. Nestojím o to, aby mi někdo školil Pána v tom, jak mi má dát na prdel.
BDSM není nic mimo nás. Není to soubor praktik, které když se naučíme, dosáhneme sexuálního uspokojení. Je to přístup k sobě samým, je to respekt k vlastnímu tělu. BDSM je o sebeúctě – i když jsem jiný, i když jsem úchyl. BDSM není nic, co si musím vytetovat na tělo. Někdo má rád vdolky, jiný zase holky. Nemusíme to nikomu cpát, nemusíme s tím na veřejnost, nemusíme se za sebe stydět, ale není to ani žádná cnost.
A morální ponaučení? Vy, mladí a začínající, nesmíte jim skákat na špek. Hrajte si a poznávejte svoji sexualitu bez předsudků, že nezapadáte do škatulek, které tu pro Vás vytvořily „BDSM celebrity“. A Vy, zkušení harcovníci, neberte se tak vážně. Je hezké, že se můžeme setkávat prostřednictvím internetu a navzájem se inspirovat, ale u inspirace by mělo zůstat. Každý ať si pak najde to své.

Slastné klečení

klek

Je příjemné se dívat na klečící ženu, ale někdy pouhý klek na podlaze nestačí.

… a tak nastupuje zpestření. Klečet se dá na hrachu, na hrubé rohoži, na struhadle, na spoustě věcí, které doma najdete.
– Hrách má své kouzlo, ale vyžaduje svůj koutek, ohrádku a stějně je na běžný byt moc živý.
– Rohože spíše hladí a některé umí pěkně zaneřádit byt.
– Struhadlo je zajímavé, ale mívá zbytečně malou plochu.
A tak u mě zvítězil velký plechový škrabák na omítku. Za pár korun stačí odstranit držadlo a máme mučící nástroj na zlobivá kolena.

“Malé jehličky se zabodnou do kůže. Každé přesunutí váhy situaci zhoršuje. A kdo se nechce jen dívat – sex s klečící, přírazy i nalehnutí doslova cítí v kolenou – její vzrušení smíchané s bolestí. A místo trestu tu je slast pro oba.”

Utrpení knížete Sternenhocha

Nečekal bych, že součástí povinné školní četby je i literatura vhodná pro duší otrokáře, ale Utrpení knížete Sternenhocha od Ladislava Klímy bych k ní zařadil.

Co jsem zanedbal na škole, jsem dohnal až teď. Knížka vtipná a “ujetá”, prý groteskní romaneto. Kníže, manželka Helga a její milenec. Helga opovrhující manželem slabochem i otcem jednajícím v rozčilení. Helga milující a zbožňující hrubiána, který ji nazývá pitomou sviňkou. On ji tak nazývá a dokázal by ji odkopnout jako škodnou, ale přitom ji i on miluje. Je snadné se s ním ztotožnit i mít za vzor jeho postoj – nadhled a klid.
Pro milovníky praktik dodám, že v knize je spank, piss i kaviár, ale mě zaujal vtip autora a vykreslená duše postav.

Rozvěrač úst

rozverac

Rozhodl jsem se udělat něco pro čubčí zuby.)

Rozvěrač čelistí se v BDSM scénkách používá celkem často. Sám jsem byl překvapen, jak hodně tato malá věcička umí čubinu vzrušit. Bohužel většinou se toto zařízení prezentuje pouze v čistě kovové variantě a on kov pri styku se sklovinou nedělá dobrotu. Naštěstí jsem narazil i na pogumovanou variantu tohoto nástroje. A tak opět další věcička, kterou doporučuji.-)