BDSM touhy

Přála bych si být pokorná. Mám představu poslušné, klečící otrokyně, která své velké oči toužebně upírá směrem ke svému Pánovi.

Problém je v tom, že nejsem moc submisivní. A také v tom, že jsem docela velká semetrika. Navíc jsem často náladová, hašteřivá a protivná. Mám dost stresující práci a často si to často vybíjím doma. Umím pořádně sekýrovat. Jsem panovačná.
Výsledný obraz je strašný. Mrzí mě to. Přála bych si být lepší.
Ale stačí jediný Jeho pohled, kterým si mě omotá kolem prstu. Pohled, pod kterým taju a rozpouštím se. Ten pohled, kterým mě dostal do kolen před lety a kterým mě dostane na kolena, kdykoli se mu zlíbí. Pohled, který vibruje každým milimetrem mého těla. Pohled, který se mi stal drogou a který bude protýkat mými žilami až do nejtemnější smrti.
A stačí jediný Jeho dotek. Jediný dotek Jeho ruky, kterou mě pevně uchopí a uzamkne, jako v nejpevnější kleci. Jediný dotyk, kterým mě k sobě přitáhne, jako malého pejska, bezmocného se jakkoli vzepřít. Jeho stisk, z kterého vyzařuje tolik síly, elegance a odhodlání, mě ovládne jako nevyvratitelný argument. Uvrhne mě slastné touhy se mu bezmezně oddat.
Pod jeho nadvládou se měním. Stávám se lepší. Jsem pokorná. Byť mnou vibruje vzrušení, duší se mi rozlévá uspokojení a pocit bezpečí, který mi nedá nic, než možnost smět být v Jeho moci.

Žijeme v době comming outů. Homosexuálové se otevřeně hlásí ke své orientaci, externalizujeme své politické přesvědčení a řadíme se do jednotlivých škatulek ohledně preference značek oblečení, aut holicích strojků atd.
Z principu se neúčastním internetových diskusí. Přijde mi to jako absolutní mrhání časem. Nicméně občas si některou přečtu, nebo nejsem ušetřena aktuálního dění. Zjišťuji, že na internetu začíná krystalizovat cosi, jako „správné BDSM“. Nejsem zastáncem „Best Practice“ ani v řízení podniku, natož v posteli. Sex je příliš individuální. A BDSM je sex.

Od mala jste konfrontování s tím, jak by měl ideální sex vypadat. Známe to z filmů, časopisů atd. Pokud partneři nedosahují společně orgasmu – něco je špatně. Pokud pár u sexu nevypadá jako naaranžovaní modelové – něco je špatně. Zvykli jsme si sami sebe vnímat ve světle reklamy na ideální život. A tato mediální masáž nám už leze i do postele.
Masová komunikace nám leze i do BDSM. Vzniká zde něco jako střední proud a každý, kdo se mu vymyká, dělá něco špatně. Pořádají se spankové workshopy, mladí domíci se trénují v použití bičíku. BDSM scéna se „profesionalizuje“, ale ne v pozitivním slova smyslu. Takzvané „celebrity“ vystavili svoji auru na přesvědčování ostatních, že oni jediní správně vědí, jak to BDSM provozovat.
Promiňte, ikony BDSM scény, ale pro mě je sex hlavně zábava. Sem tam se u toho stane nehoda, sem tam se něco nepovede, ale to už k životu patří. Sama vím, co se mi líbí a co chci v posteli dělat. Nestojím o to, aby mi někdo školil Pána v tom, jak mi má dát na prdel.
BDSM není nic mimo nás. Není to soubor praktik, které když se naučíme, dosáhneme sexuálního uspokojení. Je to přístup k sobě samým, je to respekt k vlastnímu tělu. BDSM je o sebeúctě – i když jsem jiný, i když jsem úchyl. BDSM není nic, co si musím vytetovat na tělo. Někdo má rád vdolky, jiný zase holky. Nemusíme to nikomu cpát, nemusíme s tím na veřejnost, nemusíme se za sebe stydět, ale není to ani žádná cnost.
A morální ponaučení? Vy, mladí a začínající, nesmíte jim skákat na špek. Hrajte si a poznávejte svoji sexualitu bez předsudků, že nezapadáte do škatulek, které tu pro Vás vytvořily „BDSM celebrity“. A Vy, zkušení harcovníci, neberte se tak vážně. Je hezké, že se můžeme setkávat prostřednictvím internetu a navzájem se inspirovat, ale u inspirace by mělo zůstat. Každý ať si pak najde to své.