Než jsem poznala Pána, věřila jsem, že nic takového jako bdsm k životu nepotřebuji. Měla jsem za sebou pár zkušeností, ale považovala jsme to spíš za přešlápnutí. Jediné, co bylo stále přítomné, byly sny – velice živé, někdy brutální, jindy spíš dojímavé. Nevěnovala jsem jim pozornost. Patřily ke mně, ale netoužila jsem je naplňovat.
To se změnilo. Když jsem poznala Pána, díky němu jsem získala sílu připustit si, že mi vždy cosi chybělo. Vždy jsem toužila žít ve vztahu Pán – otrokyně. Díky Pánovi jsem si dokázala připustit spoustu svých snů a tužeb, které dřív zůstávaly potlačovány, protože nezapadaly do mé představy o ideálním životě.
Jenže to není tak jednoduché. Ruku v ruce se sebepoznáváním přišlo i zjištění, že mám dva protichůdné sny. Jeden vylučuje druhý. Jeden sen žiji, druhý zůstává nesplněný a skrytý pod víčky.
Sen první: Chci mít skvělého muže a rodinu, tak dvě až tři děti, skvělou práci, pěkný domek, psy, rodinou idylku. Sním o muži, který je hlavou rodiny a který je mi stabilní oporou. Sním, že jsem takovému muži věrnou a oddanou manželkou a že mu říkám Pane a poklekám před ním. Ale normálně žijeme, děti chodí do školy, já i muž chodíme do práce…idylka.
Sen druhý: Chci být otrokyní na řetězu, vězněnou a znásilňovanou bezohledným mužem. Být sterilizovaná a používaná jen jako věc. Nemít žádná práva, být krutě týrána a držena jen někde ve sklepě využívaná při nějakých orgiích pro potěchu hostů mého věznitele. Sním, že jsem vězněm muže, kterému musím říkat Pane a poklekat před ním.
První sen si začínám plnit. Pán je mužem, o kterém jsem vždy snila. Bohužel, splnění prvního snu vylučuje splnění snu druhého a naopak… Ať si vyberu cokoli, vždy tu bude ten druhý sen. Mé sny se nikdy nenaplní. Jak se s tím smířit? Jak přijmout touhy tak protichůdné? Tak i tak toužím být oddaná svému Pánovi, jen forma se liší…
Upřímně, ten druhý sen, to opravdu… není normální. Jsem submisivní a do určité míry i masochistka, dá se říct, že se zkušenostmi, ale tohle by sis, slečno, asi měla léčit u psychiatra. Protože je vidět, že postrádáš jakoukoliv sebeúctu, nedokážeš si sebe dostatečně vážit.
Proč léčit? Jen kvůli tomu, že něčí sny neodpovídají tvým snům? Jen na základě jejího snu máš odvahu položit hranici normálna mezi sebe a ji? Kde bereš odvahu říci, že ty milá „submisivní masochistko“ máš sebeúctu či vážíš si sebe, ale ona ne?
myslím, když někdo má někoho opravdu rád, a to rád není za něco nebo pro něco, prostě že je, nevidí se s ním třeba dva roky a pokud to tak vidí i protějšek, jde udělat vše. když má vyřešený život.jen bych se nepouštěla do extrémů, protože pak už by nebylo se na co těšit, je to jako s autem, tu road movie ve 220km se dá zažít jen jednou.
no ono jde hlavně o to, že něco jiného je si tohle představovat a něco naprosto jiného to zažívat bez možnosti to kdykoliv ukončit. A mezi hraním si na znásilnění nebo představami a opravdovým znásilněním je obrovský rozdíl, to druhý nemá vůbec nic společného s tím prvním, o nějakém prožitku nebo vzrušení nemůže být řeč. A to nemluvím o těch dalších věcech týrání.Takže pokud sníte sen číslo dvě, doporučovala bych to nechat ve fázi snění. A když se vám splní číslo jedna, myslím, že můžete být šťastná žena :)není nad kompromis
To že se vám plní aspoň jeden sen he krásné. Ta rouha po snz ktetý je tak vzdálený tak pak záleží na čem a počem toužíte víc. Já tež mám podobné sny ale ani jeden není tak blíziucko jako u vás. Snad někdy…