Na počátku

Včera to byl přesně měsíc od chvíle, kdy jsem se rozhodla obrátit svůj život vzhůru nohama. Vše jsem zbořila, spálila mosty a rozhodla se postavit znovu. Bylo to rychlé rozhodnutí: nezodpovědné, ale plné nespoutané vášně a nejčistšího citu.

Uplynul měsíc a já vím, že jsem se rozhodla správně. Jenže až teď zjišťuji, jakou sílu bořit a ničit vše, co bylo v posledních letech pracně budováno, má jedna prostá otázka.

Tenkrát před měsícem to bylo všechno báječně jednoduché. Bylo slunečné odpoledne a vzduch na Vyšehradě byl prosycen vůní doznívajícího babího léta. Neuvědomovala jsme tu vůni. Spánky mi pulzovalo čisté vzrušení. Čekala jsem před chrámem sv. Petra a Pavla. Bylo přesně pět hodin a zvonkohra vyhrávala Vltavu. Měl pár minut zpoždění, ale pak jsem ho konečně spatřila. Na tváři mu hrál pohrdavý úsměv. Věděl, že nemám na výběr a že se stejně nakonec připlazím, dříve nebo později.

Bylo pondělí 11. října a slunce se zvolna sunulo k západu. Seděli jsme na lavičce a kolem procházeli lidé, kteří neměli tušení, že se právě chystám položit nejdůležitější otázku ve svém dosavadním životě.

„Pane, prosím, dovolíte mi stát se Vaším majetkem?“

Pán souhlasil a já mohla nastoupit do rozjetého vlaku jeho života a začít poznávat, kdo jsou další cestující…

2 odpovědi na “Na počátku”

  1. Prostým “ano” jsem ti dal
    Prostým “ano” jsem ti dal možnost si splnit životní sen. Hodně jsi zbořila, ale hodně dostáváš.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *