Bude to už více než deset co jsem poprvé dorazil na BDSM sraz. Častý návštěvník jsem tam nebýval. Jednou za dva měsíce nebo jednou za dva roky, takový rozptyl měla moje návštěvnost.
Teď najednou mám dva srazy za pár týdnů a už se poohlížím po dalším. Nevím jak vypadá motivace druhých lidí k návštěvě. Popít pivo, podrbat, obhlédnout novou „praktiku“, zkusit sbalit vhodný protějšek? Pro mě to bývalo ujištění, že jsem „normální“. Ujištění, že moje touhy jsou přijatelné, že moje touhy mají i druzí, že moje touhy mohou najít protějšek. Bohužel sraz pro mě býval i mementem – hodně lidí tam působí dojmem trosek v jejichž šlépějích jít nechci. Proto jsem na srazy občas zašel, ale nestaly se mým stylem života. Nevím jak dlouho mi vydrží současná chuť je navštěvovat. Asi tak dlouho jako současná motivace. Líbí se mi teď jít mezi lidi, kde se nikdo nediví klečící subince. Líbí se mi být tam, kde mohu vytáhnout z kapsy vodítko a není to divné. Líbí se mi veřejně slyšet vykání a cítit líbané konečky prstů. Škoda, že „normální“ to je jen doma, nebo na srazech.
———-„Každý je sám sobě ochráncem,každý je strůjcem svého vlastního budoucího zrození.Proto nechť každý zvládne sám sebe,jako pěstitel KONÍ ZVLÁDNE UŠLECHTILÉHO OŘE“
———–„Jestliže nezískáš Pane můj pro svou společnou cestu rozvážného a moudrého souputníka/-souputnici/,která/á/ žije čiste a je moudrý/á/,putuj sám Pane,jako král,jenž se vzdal dobyté země,jako samotář v lese“————————————————————————–„Člověk,který zná stud,a vyhledává jen to co je čisté,na ničem nelpí a je skromný,nezkažený má často ťežký život“/znám to dobře/ ————————————————————————-„O tom jehož mysl je prodchnuta vznešenou touhou po tom co je nepojmenovatelné a jehož mysl není spoutána tužbami,se právem říka,že plave proti proudu“—————„Kapitoly moudrosti historické Indie“ —————————————————————–Doposud tedy jsme se dověděli jak Buddha coby lékař lidstva/historie/popsal diagnózu,zbýva už jen popsat tu nejobtížnejší část jeho učení,totiž metodiku therapie.Ať mi laskavě bloger- Pán promine mou troufalost. S hlubokým úklonem+respektem Pánovi Ruth-R.R.R.
Je zcela pochopitelné, že pokud člověk vnímá něco jako normu, jako svobodný projev svého Já, nemá zájem se s tím tajit. Takže čím dál víc si myslím, že tématicky zaměřené společnosti a srazy jsou předstupeň před svobodným veřejným projevem. Snad toto pokročí dál, než na nějaké organizované průvody či pouliční párty ve vyhrazeném prostoru. Ušetřila by se schizofrenní situace, kdy doma či v komunitě se něco může, koná a prožívá, veřejně už méně nebo vůbec, a přitom nejde o žádný destruktivní jev a nebezpečí pro společnost, pro vývoj lidstva atd. Jde jen o tu osobní svobodu něco moci veřejně a třeba i sdíleně…