Být majetkem…

Má mít submisivita hranice?

Submisivita je podle mě bezmezná oddanost, která člověka těší.
Musí ale nutně absolutní pokora znamenat, že subka je jen loutka, která dovolí někomu dalšímu, aby s ní zacházel jakkoliv se mu zlíbí. Hadr bez vlastní vůle, který udělá všechno, i to co překračuje hranice, i to co si bytostně nepřeje. A proti tomu všemu se subinka brání jen prosbami. Prosit a přitom nikdy nevědět, jestli ta slova a ty slzy dopadnou na úrodnou půdu.
Možná je dementní, nerozumný a nebezpečný taková být. Nebo to prostě za ten pocit někomu patřit stojí. Tím, že se odevzdám, daruju úplně všechno, co mám. To se nedává na potkání. Nechci si jen hrát na Ds vztah, chci ho zažívat se všemi riziky i slastmi.
Ale kurva co ty hranice…moje hranice a moje limity. Vždyť to nejde hodit za hlavu. Není to jako překročit práh. Spíš jako skočit ze skály a umřít. A teď znovu-je teda vrcholem debility někomu patřit?

2 odpovědi na “Být majetkem…”

  1. Není debilní patřit a nemít hranice. Je debilní být nešťastná, psychicky nevyrovnaná a nebo být v něčem co nechceš (ať už je důvod jakýkoliv).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..