Bič pro bitch

Hned jak za námi zaklaply dveře bytu, bylo mi jasné, že dnes to bude jiné…

Pán se tvářil nekompromisně, naštvaně a chladně. Od vchodových dveří jsme udělali sotva pár kroků a chytl mě za vlasy, přimáčkl ke zdi a trochu pevněji mě stiskl pod krkem. „Tak ty chceš na dno, čubko?“ Se strachem v očích jsem nejistě přikývla. „Máš to mít.“ Jen jsem nasucho polkla, když jsem viděla jeho tvrdý pohled. Najednou mě přepadla úzkost a vlhkost…
Pán mě pustil a začal ze mě hrubě sundávat oblečení, donutil mě kleknout s hlavou položenou na zemi a abych takto i zůstala, pro jistotu mi ještě obutou nohou přišlápl vlasy k podlaze. S vystrčeným zadkem jsem polonahá klečela na studených dlaždičkách. Rukou mi vyhrnul sukni. Kalhotky jsem podle příkazu na sobě ani neměla. S hlavou pořád u země a zadkem nahoře jsem pomalu červenala studem, když Pán zkoušel, jak moc jsem mokrá a řádně to komentoval. Jeho ne právě jemné doteky mi z úst vyhnaly několik stenů. „Tak konec hraní, čubko.“ poznamenal Pán. „Zůstaň a ani se nehni.“ Sundal nohu z mých vlasů a odešel.
Moje kolena začínala trochu bolet a prsa se lehce dotýkala chladivé podlahy, což kontrastovalo s žárem mezi mýma nohama. Nehnula jsem se poslušně ani o kousek a jen napínala uši, jestli neuslyším aspoň náznak Pánových plánů. Bylo slyšet, jak něco hledá a to něco zřejmě našel. Pomalé kroky, které ke mně směřovaly, mě děsily a vzrušovaly. Přinesl jen provaz. Ruce mi přivázal ke kovové vzpěře umístěné u stropu mezi protějšími zdmi chodby. Přikázal mi, abych roztáhla nohy a délku provazu upravil tak, abych byla nucená stát na špičkách. Stoupl si přede mě a prohlídl si svou práci. Strhal ze mě napolo visící oblečení a já před ním stála nahá na špičkách s rukama vysoko nad hlavou. Chytil mě za bradavku a já se nemohla bránit. Kroutil s ní a mačkal, podle libosti. Snažila jsem se uhnout, ale to nebylo v mých silách. Pán se bavil. Na chvíli toho nechal, přitáhl si mě za vlasy, zapíchl se mi svýma očima do těch mých a zeptal se jestli se bojím. Nepromluvila jsem, jen jsem přerývané hlasitě dýchala. „Měla by ses bát, čubko.“
Odešel daleko ode mě, svázaná jsem byla čelem ke vstupním dveřím a Pán šel někam za mě na druhý konec chodby. Stál tam a bylo ticho, děsivé ticho. Vzduchem to zasvištělo a prásklo. Bič. Ježiši. Začala jsem se chvět a polil mě studený pot. Další rána už neprotnula jenom ticho a vzduch, ale dopadla na moje záda. Projela mnou bolest a já sebou cukla jak nejvíc mi to provazy dovolovaly. Padla další rána a já před ní neměla kam utéct. Bolelo to. Ale celá ta situace byla tak zvláštně dráždivá. To, že stál na druhém konci chodby, a přesto mě mohl donutit plakat. A slzy mi opravdu tekly, prosila jsem, ale i přesto vzduchem prosvištělo ještě několik ran.
Pán přišel ke mně a pohladil mě. Když stál tak blízko u mě cítila jsem se tak bezpečně. Teď mi bič nehrozil. Teď u mě stál můj Pán a jeho přítomnost mě uklidňovala. Zavěsila jsem se do provazů a doufala, že je konec, že teď už mě bude jen hladit. Pán se ale opět vzdálil a já ho s každým jeho krokem prosila ať zůstane u mě, ať mě odváže, ať už mě proboha nebičuje. Brečela jsem. Ale Pán šel dál, opět zvedl bič a vzduchem opět práskla rána. Někdy bič dopadl mimo moje tělo. To jsem si vždycky hlasitě oddechla a modlila se, aby to tak bylo už pořád. Někdy se ale potkal s mou kůži. Tělo se mi napnulo a slzy tekly v proudech.
Opět přišel ke mně a u mě už zůstal. Odvázal mi ruce a já se mu zhroutila do náručí. Objímal mě na stále studené podlaze. Šeptal mi, že jsem jeho, že si se mnou může dělat cokoliv ho napadne, že mu patří moje tělo ale i moje duše. Říkal, že jsem jeho otrokyně, otrokyně zbičovaná do krve. V ústech už jsem sucho měla ale teď v nich vyschlo ještě víc. „Do krve?“ zeptala jsem se pološeptem. „Ano, otrokyňko, do krve.“ Informace, která ochromila můj mozek. A já jen klesla hlouběji do Vaší již bezpečné náruče, Pane.

5 odpovědí na “Bič pro bitch”

  1. Dobrý den,
    krásná fantazie… ale je vidět, že ten kdo to psal, si to jen vymyslel… škoda 🙂
    Srdečně zdravím, M.

  2. Krásné.. přesně takový večer bych chtěla zažít s Tím , koho už tak dlouho, zoufale miluju.. Bohužel,k tomu asi nikdy nedojde, proto děkuji za tyhle příběhy.. Aspoň si to mohu představovat..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.