Submisivita

Blogy, auditka a chaty jsou plné “subinek”, které v horším případě řeší, co by Pán dělat neměl (to je mi zcela odporný přístup) a nebo které z nějaké motivace (láska, závazek, vděčnost) jsou ochotny se Pánovi přizpůsobit (těch si vážím, ač dle mého nejsou ideálem).

Skutečnou submisivitu vůči Pánovi vidím v tom, že subinka má radost ze služby – to samotné ji naplňuje. Není stroj a tak ji může při sexu „bolet hlava“, ale je šťastná, že ji Pán používá. Neběží potom na auditko, aby sdělila, že ideální Pán by ji večer při bolesti neotravoval. Neběží potom na auditko, aby sdělila, že přes bolest položila Pánovi k nohám oběť. Ona si prostě jen vychutnává, že někomu patří. A místo stěžování si či vypisování obětí doufá, že tou bolestí Pánovi nepokazila prožitek. Doufá, že kvůli bolesti neprovedla něco špatně. A stydí se za svoji neschopnost, pokud by tomu bylo jinak.

78 odpovědí na “Submisivita”

  1. S tímto názorem musím
    S tímto názorem musím souhlasit.Čubka přeci není otrok, který plní úkoly z donucení, ale čubka musí žádat pánovu pozornost a musí být ráda, když si s ní pán hraje a věnuje se jí.Správný dominant, dle mého názoru, musí umět vystihnout náladu své čubky a poznat, kdy po něm touží a chce být ovládána a naopak, kdy si chce jen povídat o strastech života.Neuznávám násilné praktiky, kdy si muž zotročí ženu proti její vůli a donutí jí k tomu násilím, popřípadě psychickým týráním.To podle mě není dominantní člověk, ale spíše tyran, který si potřebuje něco dokázat.Je přeci krásné, když přijde čubka nahá po čtyrech, nasadí si obojek a podává nám vodítko.Často si neplníme naše tužby,nýbrž tužby našich čubek, které jsou schopny se nám zcela odevzdat bez použití násilí či psychického nátlaku

    1. Fráze kde bych mohl s každou
      Fráze kde bych mohl s každou větou souhlasit a stejně tak dobře každé větě oponovat.
      Holt nebudu ten správný dominant, budu JÁ.

  2. Samozřejmě je nutné
    Samozřejmě je nutné rozlišovat, co by “Pán” dělat měl či neměl. Upřesním…
    Je mnoho mužů, kteří si rádoby domanincí léčí svoje cosi, proto je moudré, aby subinky řešily (obzvláště začínající), co v pořádku je a co ne. Nemyslím si už ale, že by toto měly řešit, pokud najdou skutečného Pána s inteligencí a empatií, kterému opravdu můžou s DŮVĚROU patřit.
    Vím, že nemusím svým názorem padnout mnohým, každý jsme prostě jiný 🙂
    Svoji submisivitu v podstatě vnímám jako neumlčitelnou touhu. Touhu klečet Pánovi u nohou, touhu spatřit na jeho tváři spokojenost, touhu svěřit se mu. Může to bolet na duši i těle, ale Jeho spokojenost tohle všechno hojí. Touhu po tom, že ucítím jeho dlaň, která chválí…

  3. hloupost-inteligence..černobí
    hloupost-inteligence..černobílé a barevné myšlení.. plochost a variabilita v emočních prožitcích..

  4. …Nikdo na světě nemá- k
    …Nikdo na světě nemá- k žádné osobě- jasně definovatelný matematický vztah.. ani k matce, ani k sourozencům, ani k nejlepšímu příteli. Nemůže být tedy nikdo- i když sebevíc chce a myslí si , že i je , být oddán jediné osobě.V každém se pere spousta protichůdných pocitů.Tedy i v subince.A protože žádný člověk není ideální-nikdy a pro nikoho, může i subinka mít chvíle, kdy-kacířská myšlenka ;-)- nenávidí svého pána.A kdy sama v sobě rozebírá, jaké ponížení jí ještě dělá dobře a jaké nikoliv-tedy-lépe řečeno-co ještě snese a kdy už se zhroutí- což je logické-Stejně jako se posouvá práh bolesti fyzické, posouvají se i mantinely odolnosti psychické.
    Proto, stejně jako dominant svou subinku většinou nepřivede, např. skoro až k vykrvácení, nebo ke ztrátě vědomí udušením apod.Nechce(většinou) přivést subinku k psychiatrovi, či dokonce dohnat k sebevraždě.Zranění obou druhů mohou mít srovnatelné následky a bolí stejně.
    Je také důležité, kam až sahá tento vztah.Pokud role D/s neopouští rovinu sexu a navíc se odehrává pouze v ložnici, či na setmělých místech-se-ve většině případů, o nějaké drastické ponížení nejedná. Pokud ovšem začne tento vztah být i na bázi partnerské a přesouvá se do “normálního” života, tedy i mezi “nezasvěcené”, jedná se o náročnější fázi.Tady už totiž není subinka “týrána a opovrhována” pouze pánem, ale ten může ostatními manipulovat tak, aby byla ponižována a opovrhována známými, přáteli, nebo i zaměstnavatelem..Tedy být poddaná v podstatě 24 hodin denně a nikdy nevědět kdy a odkud to přijde a jaké To bude mít důsledky na její život..-Aby toto otrokyně prožívala ráda pro pánovo a tedy i své uspokojení to již vyžaduje čas a navíc pánovu inteligenci a um manipulace..A navíc subinka musí umět prožívat velkou škálu barevně odlišených emočních prožitků a různé druhy ponížení…

    1. Je k ničemu um, když není
      Je k ničemu um, když není kompatibilita. Jak vidím tady na blogu v komentářích, tak pro většinu je skutečná oddanost to samé jako prázdnota… a přitom jde o velmi hluboké a barevné pocity.

  5. Za bolest hlavy a následnou
    Za bolest hlavy a následnou neschopnost splnit Pánovo přání nejsem schopna cítit stud, spíš lítost. Vzpomínám si na takovou situaci zrovna nedávno, kdy mě Pán vzbudil uprostřed noci a já jsem se nedokázala probrat dostatečně, abych do pěti minut znovu neusnula. Druhý den jsem cítila lítost a zklamání, že jsem mu nebyla schopná posloužit, když chtěl. Ale stud se nedostavil, to, že jsem usnula, bylo lidské a nemůžu se stydět za něco tak přirozeného.

    Pletu si dva poslední články a diskuze dohromady, v jednom se diskutuje ohledně úplné oddanosti a neodmítání jakéhokoliv příkazu. Co je na tom špatného? Nic takového se asi nedostaví hned, ani se mi to nezná rozumné, ale časem? Když zjistí, že svému Pánovi může opravdu věřit a věří i tomu, že ji dostatečně zná, tedy že se mu ona dokázala otevřít? Snažím se toho dosáhnout, co se týče jakéhokoliv hraní doma, jen mezi námi dvěma, nemám s tím až takový problém, i když neudělám všechno bez zaváhání. S jakýmkoliv zapojením veřejnosti, od nošení velmi vyzývavého oblečení až po sex s jiným mužem, tam diskutuju, než splním, co žádá. Prostě to ohrožuje můj druhý život, kdy jsem za slušnou a dobrou studentku :-), snad se od tohohle obrazu dokážu časem dostatečně odpoutat….

    1. Pokud pro subinku není D/s
      Pokud pro subinku není D/s jen hra do “postele”, ale způsob života, tak vždy časem dojde ke střetu D/s života a okolního světa. Pokud, ale subinka a Pán mají nádherný vztah, tak to za ty “komplikace” stojí.

  6. Pokud není kompatibilita,
    Pokud není kompatibilita, nemá vztah smysl.To je přeci jasné.
    Pokud ano..není lepší nechat svou autoritu růst a pomalu posouvat hranice?Není nic nebezpečnějšího pro člověka, než stereotyp.. a zdá se-snad-velmi uspokojivé pro pána když vidí, co všechno pro něj–postupně jeho dívka chce vytrpět…
    Může jít o věci, které se vztahem zdánlivě nesouvisí.. o předlouhé veřejné- “obyčejné” pohrdání, na kterém se můžou přiživit ostatní “nezasvěcení”,nebo i o několik let- čekání na odměnu, která vůbec nemusí přijít,..
    A pokud ta odměna po třech letech– například–přijde,
    je subinka nejšťastnější osobou..
    To je zkouška submisivní oddanosti a lásky k Pánu,která ale opravdu nemůže vzniknout,pokud ho Ona nevidí, jako toho Jediného, pro kterého chce trpět..
    V tomto případě je zapotřebí velký um “manipulátorství” poznat , kdy opět přiživit naději kdy jí právě o tom ,že On musí být jejím jediným smyslem života znovu a znovu “přesvědčit”.

    1. Pěkné. Ikdyž já osobně na
      Pěkné. Ikdyž já osobně na několikaleté plány nemám dostatečnou trpělivost. A manipulaci používám jen, když subinku “balím”. Potom si už spíše užívám než manipuluji.

  7. Trochu mi tu chybí určitý
    Trochu mi tu chybí určitý prvek lidskosti. Čubka nebo Pán jsou jen kategorie, pod kterými si každý z nás představuje nějaký soubor vlastností, jenže když je pak čubka nebo Pán konkrétní osobou, realita je vždycky o mnoho náročnější a barvitější. Pokud Pán nevidí, že je jeho čubce zle, bolí jí hlava, a i když by ráda sloužila, tak to prostě v tu chvíli dost dobře nejde, tak je to z mého pohledu jen sobec. Jsme přece jenom lidé, ať čubka nebo Pán, a pokud někoho vlastním nebo chci být někým vlastněna, pak toho druhého musím brát jako člověka se všemi jeho chybami a nedostatky, ne jako umělou kategorii, která by měla splňovat nějakou představu o ideálu. Takže, stejně tak, jako existují čubky, které si běží postěžovat na net na své Pány, tak jsou i Páni, kteří si stěžují na mizernou oddanost svých čubek, protože si dovolili, aby jim vlastní potřeby a rozpoložení zabránily ve službě Pánovi. Ať už čubka nebo Pán, pořád jsme jenom lidi. A upřímně, nebylo by to trochu nudné, kdyby vedle Vás spal idelál? Proč nevlastnit/nemilovat/nezbožňovat někoho, i pro jeho lidské chyby?

    1. Mě tady zase chyběl komentář
      Mě tady zase chyběl komentář v tomhle stylu 🙂 Tak přeci jen nejsem s tímhle názorem sama 🙂

    2. Ruku na srdce… kolikrát to
      Ruku na srdce… kolikrát to je o nejde sloužit… a kolikrát je to o teď se mi z nějakého důvodu nechce sloužit?

      P.S. Ja si tu na své subinky nestěžuji. Odstaveček vznikl jako zhodnocení, jaké typy “subinek” se objevují na stránkách s BDSM tématy. A kdo naopak zajímá mě.

  8. ahoj chtěla jsem se zeptat
    ahoj chtěla jsem se zeptat …jsem dost arogantní a panovačná a našla jsem si subíka baví mě to …ale někdy si příjdu že bych to dělat neměla že to nechci …ale na druhou stranu to v živote delam a nevšimam si toho jsem teda domina?

  9. Nemyslím, že výchovou lze z
    Nemyslím, že výchovou lze z každý ženský vychovat podřízenou subinku. Buď to v sobě má nebo ne. A je mnoho mužů, kteří s vděčností přijímají dominantní ženy.

    1. Ano. Je těžké vychovat
      Ano. Je těžké vychovat slušného člověka, když celý svět bude tvrdit, že být hulvátem je to pravé. Pak bude slušných minimum. Podobně to je dnes se subinkami, když je dnešní svět o drilu rovnosti.

      Mnoho mužů přijímá s vděčností dominantní ženy? A kolik z těch mužů je skutečně submisivních?

      1. Taky nemůžu souhlasit s tím,
        Taky nemůžu souhlasit s tím, že všechny ženy jsou nebo musí být submisivní. Slušnost = submisivita? Neřekla bych.
        Stejně tak je divné, aby byli všichni muži dominantní. Každý to má jinak, v tomhle prostě nejde generalizovat. Každému se líbí něco jiného, ale to ho přece neopravňuje k tomu tvrdit, že je to to jediné správné. Stejně jako ho to neopravňuje k tomu, aby to někomu vnucoval…

        1. Nikomu nic nevnucuji. Pouze
          Nikomu nic nevnucuji. Pouze mě ženska dominace a mužská submisivita dle situace pobaví, nebo mi je odporná. Výjimky z toho pravidla existují, ale jsou to výjimky.

          1. Taky jsem to nemyslela na
            Taky jsem to nemyslela na Vás, neznám Vás osobně… Bylo to prostě všeobecně. A řekla bych, že je to víc, než výjimky.

      2. Myslím, a to bez urážky, že
        Myslím, a to bez urážky, že toto přirovnání kulhá na obě nohy.Hulvát nebo slušňák je otázkou výchovy v útlém věku a dá se v průběhu let částečně změnit vlivem okolností.Ale dominance a stejně tak submisivita je jednoznačně vrozená a je jen na jedinci, kdy si to uvědomí.

        1. O většinovém chování
          O většinovém chování rozhoduje společenský řád, výchova.
          Co je ta vrozená submisivita a dominance? Myslíš, že stejná osoba nemůže dle okolností (výchova, společenský řád, náhoda) skončit jako vzpurná “dominantní” otrokyně nebo jako pokorná “submisivní” manželka?

  10. Ahojky, no hezky jste se
    Ahojky, no hezky jste se rozjeli, jen co je pravda. Tak předně, jsem subinka, je to určitý dar i prokletí. Jak tak čtu, tak mi to nic nevyvrací. Je jasné milý otrokáři, že Vám to připadá odporné, submisivní muž a dominantní žena. K tomu chci říct, že i když mě připadají subíčci divní, bohužel, lidská orientace, at je to heterosexualita, homosexualita, úchylky, odchylky, jokaž i dominance a submisivita, je nám do vínku dána a to již při narození. Myslet si, že subík je ubožák a není opravdu sub je povrchní. Tudíž, mě byla dána do vínku heterosexualita a submisivita, nemůžu akceptovat ženu dominu a muže subíka. Život je mnohem složitější, než tyto všechny kategorie. A má to tak být. Když se v životě sejdou ti dva správní tvorové, at je to v jakémkoliv vztahu a složení, pak je to to pravé. Je jedno, co jsou schopni podstoupit, prostě tak to má být. hezký den Fialka fialová

    1. Netvrdím, že neexistuje
      Netvrdím, že neexistuje homosexualita, ani že neexistuje submisivní muž. A ve všech orientacích se vyskytuje schopnost i neschopnost (ubožáci). Ani nehodlám homosexuály či submisivní muže házet ze skály nebo jim zakazovat se projevovat. Pouze tvrdím, že přirozenou “normou” by měla být heterosexualita s odlišnou úlohou muže a ženy. Vše ostatní pouze jako “tolerovaná” odlišnost.

  11. no možná, že máte pravdu, jen
    no možná, že máte pravdu, jen bychom si měli všichni uvědomit, že i my jsme odlišní a v menšině, tudíš být přeci jen milejší na ty, od nichž bychom mohli mít podporu. Stále jsme v menšině. Mimochodem, osobně mám pocit, že subíků je pomalu víc než subinek. Věřte tomu nebo ne, je to názor subinky, která dlouho hledala Pána

    1. Já se považuji za samotáře s
      Já se považuji za samotáře s názorem. Ne za součást jakékoliv menšiny u které bych hledal oporu. Poslední dobou mám pocit, že mám mnohem blíže k vanilkovému modelu “otec hlavou rodiny” (to bude stárnutím.), než k nějakému BDSM směru. Víc to je v hlavě a každodenním životě než v sexu a v těch erotických pomůckách.
      Své názory na “cestu správnou” nezakládám na statistické studii počtu subíků, ikdyž realitu nevidím tak černě jako ty.)

  12. asi máme každý jiný
    asi máme každý jiný zkušenosti, realita je pofidérní, je to o životě každého z nás, tím jsme samotáři všichni. Asi proto se člověk označuje coby jedinec:-)

  13. Nedá mi to a musím reagovat,
    Nedá mi to a musím reagovat, jsem silně submisivní, ale v žádném případě si nedokážu představit, že budu Pánovi po vůli pokud mě bude bolet hlava (musím přiznat, že netrpím bolestmi hlavy:-)) nebo mi bude jinak zle a ještě se tvářit, že mám požitek a radost z toho, že on se může uspokojit. Toto mi připadá dost sobecké. Není mi 20, nejsem bez zkušeností, žiju s Pánem, miluju ho. Ale takhle by se mnou on nezacházel, jsem člověk a ne nějaká věc. Trochu mi to připadá, jako potřeba si něco dokazovat…..

    1. Není třeba si něco dokazovat
      Není třeba si něco dokazovat a to, jak by s tebou nejednal tvůj Pán, je vaše věc.
      Jedna otázka: Jak se projevuje tvoje silná submisivita? Paradoxní je, že moje partnerka mi po vůli je a za sub se zase nepovažuje vůbec.

  14. Myslela jsem, že D/s vztah je
    Myslela jsem, že D/s vztah je právě o tom, že dominantní jedinec se naučí znát potřeby svého submisivního protějšku. Pán ví, co může jeho čubince opravdu ublížit tak, že nad jejími pozitivními pocity například z ponižování a bolesti či ovládání převládnou pocity negativní. Pán je ohleduplný a své čubky si doopravdy váží, protože krom toho je čubka i člověk s vlastními schopnostmi a kvalitami, které slouží jejímu pánovi a tudíž i jí samotné, protože její největší radostí je jeho spokojenost. Od toho je dominant Pán s subinka čubka, že navenek jejich projevy působí tak, že je Pán tvrdý, nekompromisní, nepřístupný a přísný. Ve skutečnosti jsou to ale všechno, třeba i bití, projevy lásky a porozumění. Vždyť pán přece ví, že když jeho čubka schválně zlobí, tak potřebuje seřezat a nakonec za to bude opravdu ráda – třeba pokud čubka přizná, že to s tou bolestí hlavy byla lež nebo taková schválnost. Není to tak, že by si pán na ní výpraskem vybil vztek, ale dělá to hlavně pro ni – proto, aby věděla, že mu není lhostejná, že si jí všímá. To ji blaží. (I když tedy dle mého názoru bolest hlavy není až tak velkou překážkou k tomu, abych udělala Pánovi dobře. Já ji ráda vydržím a pak mám i sama ze sebe radost.) Ale nejsou všechny holky stejný a může se stát, že třeba bolest hlavy je nepřekonatelnou překážkou a ty negativní pocity by převládly nad pozitivními ze služby Pánovi. A to on musí pochopit, jinak nemohou být oba šťastní.

  15. Nechápu, že může subinu bolet
    Nechápu, že může subinu bolet hlava- to přeci nesmí., subina musí vyšpulit zadnici a poslouchat na slovo! To všechno já chci!

  16. a co si myslite o
    a co si myslite o tomhle?…to presne chci

    D/s – Dominance/submisivita, Dominant/submisiv

    Termíny označují účastníky scény, jejich role, ale nejen to. Dominant přijímá sílu, které se submisiv vzdává. Submisiv se poddává, je ovládán.

    Jak uvádí Slakker: D/s vzta h je založen na vzdání se (submisiv) a přijímání (Dominant) . Nejedná se o zneužívání – D/s vztahy jsou založeny na dohodě zúčastněných, podrobném vyjednávání o tom, jaké psychické, sexuální a sociální potřeby zúčastnění mají a jak si je přejí uspokojovat. Každý D/s vztah je jiný, neboť rozdělení ŽIVOTNÍCH rolí je velmi intimní otázkou, na kterou každý pár najde jinou odpověď. Takový vztah možná těžko někdo nezasvěcený pochopí, ale jeho účastníci mohou dosáhnout téměř dokonalého uspokojení svých potřeb a tužeb.

    D/s nepotřebuje bolest, nástroje, to, aby se právě něco “dělo”, i když samozřejmě nic z toho nemusí být párem odmítáno. Dominance a submisivita je všem lidem vrozena, každému v jiné míře –odpovídá to stavu, jaký panuje u našich bližších (primátů) i vzdálenějších (například vlků) biologických příbuzných. Vzdání se síly a její přijímání probíhá na psychické, spíše než fyzické úrovni. Submisiv nechává dominanta rozhodovat, a rozsah podrobení závisí jen na hloubce submisivovy potřeby někomu věřit.

    Motivace: vztah je založen na podrobení se (submisiv) a podrobení si (Dominant) – bolest, “scény”, konkrétní činnosti – nic z toho “nemusí být”. Klíčem k pochopení vztahu je uznání, že submisiv si přeje vzdát se své síly a předat ji Dominantovi. Dominant submisiva k ničemu nenutí, ani nenabízí odměnu, sexuální uspokojení za to, že se submisiv poddává. Dominant chce submisiva ovládat a přijmout od něj dar síly. Submisiv chce Dominanta uspokojit a poddat se mu. Psychická stránka je důležitější než fyzická. D/s vztah je především životní styl, daleko méně něco, co se právě “děje”.

    1. Co si o tom myslím? Že
      Co si o tom myslím? Že samotné D/s bez “rekvizit” je mi sympatičtější než “rekvizity” bez D/s. A že více D/s může být v těch, kteří o něm nikdy nic nečetli, než v kupě diskutujících na toto téma.
      P.S. Výrazy “přijímání síly” mám raději ve Hvězných válkách než v popisu běžného života.-)

      1. Dobry vecer 🙂 nemohu se
        Dobry vecer 🙂 nemohu se nepridat…procitam vase prispevky a cas od casu s vami nesouhlasim, i kdyz kazdy jsme asi jiny…ja osobne jsem jeste pred par mesici s/d vztahy neresila, byla jsem spise na klasicky sex, nicmene pritel mi jednou chytil ruce, dal je za hlavu a nepustil, boj a nasledne znehybneni me zacaly vzrusovat…postupne to doslo k tomu, ze me svazal provazem kompletne celou a a pak serezal paskem. Samotnou me prekvapilo, jak uzasny pocit to muze byt, nechat se ovladat, poslouchat na slovo…zatim jen zaciname a hledame hranice 🙂 co si o tom myslite? muzu se oznacit za subinku?

        1. Mončo,
          vím, že dotaz nebyl

          Mončo,

          vím, že dotaz nebyl směrován na mě, přesto zkusím reagovat jako subinka a vyjádřit svůj názor. Nemyslím, že by dominance nebo submisivita byla o praktikách, je to o vnitřním vnímání. Otrokář se už o tom zmínil i v příspěvku výše.

          V době, kdy jsem sama zjistila, že v sobě mám něco, co není “normální”, také jsem váhala, jestli to nejsou jen erotické představy. Snila jsem o zlobení a trestech, jak moc jsem se mýlila. Když se v mém životě objevil Pán a já jsem před ním poprvé klekla, cítila jsem, že dělám tu nejpřirozenější věc na světě. Najednou jsem neměla chuť zlobit, nestála jsem o to. Zjistila jsem, že největší trest je Pánova nespokojenost. Nenapadlo by mě porušovat jím stanovená pravidla, i když se zrovna nedívá. Do té doby jsem nechápala, proč na sebe subky samy prásknou, že něco provedly, i když vědí, že bez trestu to nezůstane. Teď už to chápu. Prostě mu patřím a on je Pánem neustále, i když jdeme třeba na kafe a zrovna si nehrajeme v posteli. Mnozí se mnou asi nebudou souhlasit, ale nemyslím, že submisivní chování výhradně při sexu znamená být opravdu subinkou.

  17. Je mi 17 let. Na články o
    Je mi 17 let. Na články o BDSM a D/s vztazích jsem narazila vpodstatě náhodou, ale velmi mě to zaujalo. Chtěla bych někdy zažít pocit, že někomu skutečně patřím. Přála bych si odevzdat se mu, naprosto a bezvýhradně – jak po psychické, tak i po fyzické stránce. Doufám, že někdy najdu spravedlivého Pána, který by byl přísným vychovatelem a zároveň spolehlivým ochráncem. Někoho, komu budu moci důvěřovat a koho si budu vážit natolik, že se mu zcela poddám.

    Myslíte si, že moje pocity můžou být způsobeny tím, že mě vychovávala matka a otec o mě nikdy příliš nejevil zájem?

    Budu vděčná za každou odpověď
    Vaše Ellie

    1. Také doufám, že najdeš to, co
      Také doufám, že najdeš to, co k tobě patří, ale zatím nechám utváření tvé osobnosti na tvých rodičích.
      Revize: Něco málo ti k tomu soukromě napíši.

        1. Myslím, že oněch ´50
          Myslím, že oněch ´50 odstínů…´ o skutečné submisivitě moc nevypovídá.Hezky se to čte, určitě zaujme lidi, kteří nemají tušení o D_S- ale to je tak vše.

          1. To sice nevypovídá, také to
            To sice nevypovídá, také to nemá za úkol. O nic nejde. Okoření to pár nudných ženských životů a možná i nějakou manželskou vanilkovou postel, proč ne? A zcela určitě to ulehčí vnější coming out, vynucený nějakým profláknutím u sousedů atd.,vždyť ta holka v padesáti odstínech to dělala taky a navíc tak pěkně polepšila zvrhlíka. A průměrná česká hospodyńka už se nebude křižovat při pohledu na pouta v nočním stolku své dcery.

          2. No nevím, tuto knihu jsem
            No nevím, tuto knihu jsem samozřejmě četla, ale tak benevolentní názor bych na ni rozhodně neměla. Pominu-li ten fakt, že autorka má o D/s či BDSM jen velmi chabé představy, naopak mi tato kniha pro “běžné hospodyňky” přijde spíš nebezpečná. Zvláště, co slýchám, jak o ní mé ženské okolí mluví. Spíš to na mě působí, že “pseudodominanti” budou mít žně. Kniha nedává v podstatě žádné relevantní informace, co D/s vztah doopravdy znamená a až ta nadržená česká hospodyňka zjistí, že rána rákoskou opravdu bolí, a že jsou i tvrdší a rizikovější praktiky, a protože narazila na debila (pseudodominanta), který si myslí, že mít doma subku znamená jen volný přístup ke všem praktikám bez nějakých pravidel, může být už trochu pozdě.

          3. Ona rákoska v rukou prince
            Ona rákoska v rukou prince nebolí? Ony nejsou rizikové věci i s ideálním partnerem? Oni nejsou chytří a debilové i mimo BDSM? V komentáři vidím útočení na tzv. debily, ale v podstatě je celý komentář degradace žen na blbé hospodyňky neschopné odlišit líbivý masturbační příběh od reálného života.

          4. Pokud tak můj komentář
            Pokud tak můj komentář působil, je asi špatně formulován. Rozhodně jsem se nesnažila degradovat ženy na blbé hospodyňky ani muže na debily a nedebily. Mluvím o tom, že často narážím na muže, kteří nemají s dominancí nic společného, přesto si na ni hrají s vidinou holky, která udělá vše. Chybí tam ale to základní, vědomí o tom, že v okamžiku, kdy si podvoluje ženu, taky za ni v té chvíli má odpovědnost (že ji fatálně neublíží – fyzicky i psychicky). Na druhé straně vidím a slyším reálné ženy, které jsou pro touhu zkusit něco z knihy schopné riskovat vlastní zdraví, aniž by použily mozek, to je ta rizikovost. Podvoluji se tomu, komu důvěřuju a důvěra nevzniká jen ze snů na základě jedné knihy, je to proces, jehož přeskočení může fatální následky přinést. Neglobalizuji tento problém, jen se skutečně setkávám s tím, že existuje a tato kniha tomu nahrává.
            Samozřejmě každý jsme k D/s životu přišli jinou cestou, tato kniha mi ale přijde nebezpečná právě v tom, že ta cesta může pro mnohé ženy začít někde uprostřed. Bez vědomí toho, co takový sex notabene život skutečně obnáší.
            Něco jiného je bolest, kterou vděčně přijmu z rukou Pána a něco jiného bolest, kterou jsem sakra podcenila pod vlivem červené knihovny. A jelita je vlastně to nejmenší.
            Netvrdím, že pro někoho nemůže kniha znamenat objevení vlastní submisivity, ale zatím se setkávám jen s tím, o čem měl být můj komentář.

          5. Nejde o špatně formulovaný
            Nejde o špatně formulovaný komentář, ale o odlišný pohled na svět. Tato kniha se mi nelíbí neb nejsem čtenářem červených knihoven, ale nevyčítám jí nebezpečnost. Červenou knihovnu vnímám jako zábavu a svět jako místo svéprávných osob s osobní odpovědností za zpracovávání přijímaných informací (bez ohledu na to, že polovina populace bude zákonitě v nějakém ohledu podprůměrná). Naopak mi přijde úsměvná snaha do všeho napsaného s nádechem BDSM (i do červené knihovny) dávat rovinu o bezpečnosti či vysvětlování co je pseudodominace. A to jednak s odkazem, že jde o zábavu a ne o odbornou publikaci. A jednak s odkazem, že by mi dělalo problém najít něco víc subjektivního než hodnocení jak dělat bezpečné BDSM či kdo je či není pseudo.

          6. kdo je či není
            kdo je či není pseudo:)

            Navíc, pokud si pseudo k sobě najde vhodného partnera a vyhoví si navzájem, tak jim to pánbu požehnej, co je nám do toho? Možná způsobí občas nějaký malér, ale to se stává každému, i těm skutečně nepseudo…
            Subinky a subíci nemají odbory, ať si každý hraje, jak se mu zlíbí…

          7. Tvůj názor, tvé právo:) 50
            Tvůj názor, tvé právo:) 50 odstínů je román, ne učebnice pro subky. A o čtenářky bych se tam nebála, pokud by napodobovali ti pseudodominanti pana Greye, tak by holky maximálně dostaly párkrát pravítkem na zadek a měly by si o čem povídat u kafe nebo dvoudecky.
            To už bychom taky museli jak amíci dávat ke knihám návod k použití (viz nedávejte kočku do mikrovlnky, pokud ji pak nechcete opravdu sníst). Co kdyby prokristapána někdo zkoušel podle E.A.Poe vyzkoušet Kyvadlo?
            A to raději nepřipomínám Kytici.

  18. Tohle mě vždycky
    Tohle mě vždycky fascinovalo.. podřídit se, nechat se spoutat svázat trpět a žít tím. Ale nikdy jsem nepotkala dominantního muže, který by to byl schopný udělat… Tak se ptám, kde mám takového najít, popř. jak takového najít, přeci nemůžu chodit po ulici a ptát se pánů na sexuální založení…

    1. Ahoj Niki,
      já jsem svého pána

      Ahoj Niki,
      já jsem svého pána našla na webu http://bdsm.life.cz/, je fakt, že se tam najdou i honiči a pseudodominanti, naštěstí jsem měla štěstí na svého pánečka, sice trvalo půl roku, ale dočkala jsem se svého pána. 🙂

    2. Dobrý den, pokud taková jste,
      Dobrý den, pokud taková jste, pak si vás tací páni najdou sami. Podle vlastní zkušenosti mohu poradit, že takoví bývají podkováři, nebo i další koňáci. Jen je třeba mít oči otevřené a dívat se mužům do očí.

    3. Hoď si běžný inzerát na
      Hoď si běžný inzerát na seznamka.cz
      a budeš se divit – ač nebudeš mít v inzerátu napsané nic úchylného, tak ti začne psát spoustu úchylů, vč dominantů a sadistů.

      1. Spousta dominantů a sadistů?
        Spousta dominantů a sadistů? Nemyslím, že každé individum, které se chová hrubě či i rádo ubližuje je hned dominant či sadista ve smyslu BDSM. Spíše to bude jen důsledek chybné výchovy a sexuální flustrace.

  19. Ještě nejsem plnoletá, ale už
    Ještě nejsem plnoletá, ale už si uvědomuji svoji submisivitu. Bohužel jsem si nevšimla nikoho v mém okolí kdo by měl vůbec ponětí o těhlech praktikách. Trochu mě to štve, protože začínám mít potřebu si o tom minimálně povídat. Naznačovala jsem to kamarádce i svému teď už bývalému příteli, ale každý na mě koukal, jako bych byla úplně jiná než ostatní. Nějak nevím kde hledat..Nemyslím hledat přímo hned pána, ale aspoň někoho, kdo by mě pochopil.

    1. Na povidani jsou online
      Na povidani jsou online moznosti. Ovsem je lepsi s tim zacit na diskusnim serveru nez na klasickem chatu.

    2. Když už potřebuješ důkaz, že
      Když už potřebuješ důkaz, že existují jiní lidé jako ty, tak je fajn např. https://www.bdsmlife.cz.

      Ale stejně si myslím, že se mladá holka má družit v klubu indiánů, šermířů apod. a není třeba chodit někam, kde je hlavním pojítkem průnik v sexu.

  20. Dovoluji si Vás pozdravit,
    Dovoluji si Vás pozdravit, Pane. Hodně dlouho jsem se odhodlávala Vás oslovit. Jsem silně submisivní a zoufale toužím najít Pána, který by byl ochotný přijmout mě za svou oddanou otrokyni. Toužím po Pánovi, který by dovolil, abych mu mohla být ve všem naprosto podřízená, abych mohla přijímat jeho tresty, které by ze mě dělaly tu, která mu bude sloužit podle jeho představ a k jeho uspokojení, zkrátka cítím, že bych byla obrovsky šťastná, kdybych mohla plnit všechny jeho příkazy. Pár takových Pánů jsem našla na internetu, ale vždy byli příliš daleko od mého bydliště. V mém okolí se žádný Pán nevyskytuje, nebo o něm alespoň nevím. A také při své silné submisivitě bych neměla odvahu takového Pána oslovit. Tak stále čekám, doufám a sním o tom, že snad jednou takového Pána potkám.
    Chtěla bych Vás Pane poprosit o pár slov pro povzbuzení a podporu. Moc se omlouvám, jestli Vás tímto jakkoli obtěžuji a ruším. Co nejponíženěji děuji za Vaše moudrá slova.

    1. Tak silná slova o submisivitě
      Tak silná slova o submisivitě a pak ti je překážkou obyčejná vzdálenost?

  21. Dobrývečer Pane, moc moc
    Dobrývečer Pane, moc moc prosím za odpuštění, že mám tu drzost Vás znovu oslovit a ukrajovat tak z Vašeho vzácného času – omlouvám se, jestli Vás nějak ruším nebo obtěžuji. Omlouvám se i Vaší přítelkyni, vím, že pro mě to je jen a jen Paní, stejně jako Vy jste pro mě Pán, že ji svými ubohými slovy okrádám o čas, který by mohla strávit s Vámi. Moc Vám Pane děkuji za Vaše slova napomenutí, přesně to jsem si myslela i já, jen jsem to potřebovala slyšet od někoho zkušeného, kdo mě svou pevnou rukou nasměruje správným směrem. Pokusím se tedy oslovit toho konkrétního Pána a nezbývá mi, než doufat, že mě ve své šlechetnosti přijme za svou otrokyni. Vím, že mi do dokonalé čubiny, která by mohla plně a ve všem uspokojit svého Pána, ještě mnoho schází, ale snažím se na sobě pracovat, abych mohla být jednou pro svého budoucího Pána alespoň trochu přijatelná jako jeho naprosto a zcela oddaná otrokyně. Proto jsem vděčná za každou i malou radu či napomenutí od tak zkušeného Pána, za jakého Vás považuji. Ještě jednou se Vám Pane omlouvám, že tolik mluvím, vím, že na obyčejnou čubinu jako já, je to neslýchaná drzost a troufalost, a děkuji za Vaši velkorysou péči alespoň skrze moudrou radu, což pro mě mnoho znamená.

    1. Zdravím vás,
      v tomto textu je

      Zdravím vás,
      v tomto textu je přehršle submisivity i na mě, až začínám pochybovat, zdali existuješ. 😀
      Nemyslím si o tom, že je to o vzdálenosti, ale o vůli. Proč nezajedeš do Prahy například na sraz bdsm klubu v Praze? Je každý čtvrtek večer, více informací najdeš na http://www.bdsmklub.cz/?p=info
      Tam potkáš mnoho dominantních mužů a nemusíš se bát, že by tě nikdo neoslovil, právě naopak.
      Vážně to není o vzdálenosti, ale o vůli – já bydlím 1000 km od Prahy a chodím tam taky. Tak hodně štěstí!

      1. Také vás zdravím,
        moc děkuju

        Také vás zdravím,

        moc děkuju zainfo, a jen pár slov na vysvětlenou. Jsem totiž dost silně tělesně postižená a proto ten problém se vzdáleností. Duševně bych ale měla být naprosto vpořádku. Neodvážila jsem se to napsat Pánovi a Otrokáři, protože jsem se bála, že se se mnou nebude vůbec bavit. Zamýšlela jsem toto vše co nejponíženěji napsat až konkrétnímu Pánovi, kterého bych požádala o přijetí za oddanou otrokyni. Problém není v mé submisivitě, ta je taková, jak vyznívá z těch mých rozhovorů s Pánem a Otrokářem, když mě, takovou bezvýznamnou čubinu, ve své velkorysosti vzal vůbec navědomí. A už jen to mě ohromě potěšilo, jeho zájem atd. Cítím, že submisivita je moje neoddělitelná součást, kterou nemohu svléknout jako kabát a která prostupuje celý můj život, chování i jednání. Problém je v tom, že si nedovedu představit Pána, který by přijal za svou oddanou otrokyni tělesně postiženou čubinu. Zkusím oslovit ty některé Pány, ale obávám se, že mi nakonec nezbyde než jen snít, což je samozřejmě strašně málo. Jinak moc ti děkuji za ochotu, a přeji ti také hodně štěstí.

        1. Co se tyce toho,vybere-li si
          Co se tyce toho,vybere-li si Pan svou otrokyni podle telesneho postizeni,tak to neni az tak drasticke, jak popisujes.
          Co si o tom mysli Otrokar? Samozrejme to muze byt hodnotici kriteritum a pro nektere Pany dost dulezite, vetsinou je to ale dle meho nazoru druhotne. Memu Panovi je napriklad jedno, jak zena vypada. V takovemto vztahu jde vazne o neco jineho.
          Jsem zvedava, jestli k tomu Otrokar ci Cubka maji co rici.

          1. Život je o obyčejné nabídce a
            Život je o obyčejné nabídce a poptávce. Pokud postižená a ošklivá nabídne chlapovi něco co on chce a nenabízí to jiná – tak má šanci. A pokud má holčina štěstí, tak v sobě chlap má tlačítko “lock” a nechá si ji, ikdyž se později ukáže nová a lepší nabídka.
            P.S. Mě osobně styl imaginární identity “Pavla – oddaná otrokyně” přijde vhodný do jednoduché masturbační povídky, ale nevím proč by tady měl působit důveryhodně a zaujmout.

        2. Zdravím otrokáře, Pavlu a
          Zdravím otrokáře, Pavlu a všechny diskutující.

          Pavlo, nedejte se odradit handicapem. Jsem nevidomá, mám tu čest sloužit pánu i paní. Je-li vůle u všech zúčastněných, lze i s handicapem svoji submisivitu praktikovat a prožívat. Musela jsem se naučit mnohé, co je bez kontroly zraku sice obtížné, ale spokojenost panstva je tou největší odměnou. Vzhledem ke skutečnosti, že v BDSM se velmi často používá smyslová deprivace, dá se říci, že mám vlastně výhodu-). Jste-li tělesně handicapována, může být cestování velmi technicky i fysicky obtížné. Vím, že pro subinky s určitým znevýhodněním je mnohem složitější najít pána. Nic však není nemožné. Tímto příspěvkem Vás chci povzbudit, abyste neztrácela naději. Je pravděpodobné, že zažijete i zklamání a bolest. To ale prožíváme všichni bez ohledu na handicap nebo cokoli jiného. I u mě cesta k pravé paní a pánu nebyla nijak jednoduchá.

          Přeji Vám mnoho štěstí a ostatním klidné dny.
          s pozdravem shodou okolností také Pavla

        3. Jsem dominantní a postižení
          Jsem dominantní a postižení mi nevadí. Kvality submisivní partnerky vidím jinde. bdsmlifecz zavinutec gmail tečka com

  22. Snížnosti subinek JSOU
    Snížnosti subinek JSOU OPRÁVNĚNÉ !!
    A ač je subinka dobrovolně ve své podřízené roli, tak všechno má své hranice a za těmito hranice subuinka trpí.

    1. Každá stížnost je automaticky
      Každá stížnost je automaticky oprávněná? Podivný svět. V tom mém to je jinak.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *