Kde se to ve mně bere? Mohla bych mít klidnej a spokojenej život. Mám všechno, co k tomu potřebuju. Neumím si to ale užít, vychutnat a ani to neumím ocenit a vážit si toho. Nesnáším klid…a tak hledám, blbnu, bavím se…
Ale bavím mě to doopravdy? Není to už spíš něco ve stylu „ubavit se k smrti“? Baví mě bdsm ještě proto, že je jiný, nový, silný, šílený, ujetý, vzrušující, děsivý…. nebo je to jen moje osobní honba za další větší a monstróznější zábavou? Kam se ženu, jak to může skončit a kam se to bude stupňovat? Co budu dělat zbytek života, když teď za pár let třeba vycucnu všechno akční, co potkám, co mě bude bavit ve čtyřiceti v padesáti? A vydržím pak tak „nudnej“ a obyčejném život oproti tomu, v jakým tempu jsem si užívala doteď? Není náhodou čas přestat blbnout a dělat konečně něco užitečnýho
Jsem zvědav, zda toto bude mít nějaké rozuzlení.)