A tak jde život II.

Jsou dny, kdy je to se mnou horší než obvykle. Probudím se nadržená, pokud mám čas, trochu si se sebou pohraju, ovšem nedá se říct, že by mě to ukojilo…

V tramvaji sedím jako na jehlách a jen si představuju, jaký by to bylo, kdyby ten kdosi kdo sedím za mnou mě začal prsty projíždět vlasy, tahat mě za ně a něco sexy mi šeptal do ucha. Ani tahle představa mě příliš nadrženosti nezbaví, jen mě donutí povzdychnout si nad tím, že budu muset prostě vydržet bez toho. Ve škole mi není o nic líp. V tomhle mým žádostivým stavu se mi líbí snad každej. Proběhne pár provokativních pohledů, který naprosto nic neřeší. Dál mám mezi nohama žhavej plamen. Chtělo by to hasiče 🙂 Ve škole jsem zase mimo mísu. Jen tupě zírám a vzpomínám na nějakej sexy postelovej zážitek. Po laboratořích jdeme zase se spolužákama pít…a večer v lepším případě tancovat. Hmm tancovat…pěkně tělo na tělo, vrtět zadkem tak, abych cítila vzrušení toho za mnou. Cítit jeho doteky, jak si mě chytne za boky a rukama mi přejíždí po šíji, pár vášnivých polibků. Těla třoucí se o sebe pod tlakem chtíče. STOP. Dál už nesmím…ráda se takhle vzruším, ale jinak mám všechno ostatní zakázaný. Je těžký se tak rozjet a pak prostě odejít. Jen ještě chviličku bych chtěla. Ale po chviličce už se k odchodu nedonutím a to si prostě nemůžu dovolit. Jednodušší by asi bylo vůbec se ke klukům nepřibližovat, než je pak v záplavě touhy opouštět. Ale mám to tak prostě ráda. Není mi pomoci. Ostatně pomoc ani nechci…:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..