Je to adrenalin a oboustranný risk, ale nelze odolat.
Vlastně ji neznám. Jen hlubší rozhovor přes písmenka. Pokus zjistit, zda jen fantazíruje a nebo to vážně chce. Zda je to jeden z mnoha vtipů a nebo ta jedna z pár skutečně toužících. Co ji k tomu vede? Jaké pocity hledá? Je jen promiskuitní nebo jí chybí nadvláda muže? Chce se pokorně podřídit nebo chce bojovat? Je povahou spíše submisivní nebo dominantní? Chce sex nebo jen bezmoc bez sexu? Má ráda úroveň a gentlemana a nebo hrubá slova? Chce násilí a nebo jen racionálně zdůvodněnou převahu, před kterou se podřídí? Chce zážitek na pár minut a nebo se okolí ztratit na pár dní?
O znásilnění fantazíruje snad každá. Jen to bývají sny o úžasných mužích, které samy chtějí a u kterých si vysní, že si je muž násilím vezme. Nebývá to sen o někom cizím. Nebývá tam někdo, koho nikdy neviděly. A už vůbec nenacházejí odvahu změnit sen v realitu. Ale tato to prý chce.
Pro někoho to je úsměvná hra, nic skutečného a pouhý scénář. Pro někoho šílenost hodná sebevrahů:
Dle pokynu stojí u potemnělé krajnice. Oblečená dle dohody. Zvedne ruku jako ke stopování. Připravena s příběhem o partnerské hádce. Bylo to nepříjemné a vyhodil ji bez mobilu z auta. Neví, kdo ji zastaví a vlastně to ani nemusím být já. Byla by to pro mě škoda, ale i to je součást dohody. Nastoupit k tomu, kdo zastaví, chtít odvoz do blízkého města a na pravém zápěstí mít černý nápis „Please Rape Me.“
Možná se neměla obléci tak sexy. Chci to stihnout a zastavit jí sám.
Zaujalo?
Zaujalo.
Shodou okolností jsem nad tímto dnes přemýšlela po cestě z práce, možná proto jsem zde po delší době zavítala, protože mám zase „černé“ myšlenky.
Nicméně můj příběh začíná na trochu jiné úrovni, je tam více překvapení a méně spolupráce.
„Je večer, jdu z práce, blížím se ke starému podchodu jako vždy, ale většinou mám v hlavě úplně jiné myšlenky než dnes. Napadne mě co kdyby byl někdo v zákoutí. Vejdu do něj, a… Zezadu mě chytne nějaký muž, nevidím mu do tváře, drží mě pevně, rukou mi zakryl ústa aby utlumil prvotní výkřik a ke krku přiložil nůž aby si pojistil, že se nebudu vzpírat, pošeptá mi abych byla hodná a dělala co řekne, mám strach a jsem překvapená i přes to, že jsem si s touhle myšlenkou před chvílí prohrávala. Muž mne táhne pryč ze světla lampy, kousek u cesty má přistavené auto, na obličej mi přikládá kapesník a já upadám do bezvědomí.“
Tahle verze je mi blíž neboť odpadá starost o vše kolem, rodina, přátelé, práce, taky je to mnohem více vzrušující, ale fyzicky neproveditelné pokud má člověk nějaké příbuzné a pracuje. Taky je to klasický otřepaný scénář, ale bohužel nejlákavější.
Ve Vašem příběhu je ale také strach, nejistota, a ponížení, jen to začíná jejím rozhodnutím, s tím se dá ale taky následně slušně pracovat.
Ano, na počátku je její rozhodnutí. Kdyby mě nezajímalo toto rozhodnutí, tak lovím náhodnou oběť v temných uličkách, ale já si akce domlouvám.
Každopádně i domluva umožňuje prvek překvapení a pro ni neznámé místo i čas provedení.
Ještě jedna připomínka, nemyslím že každá fantazíruje v tomhle o muži kterého zná, ale naopak o někom koho nezná, koho nikdy neviděla, proto je to tak vzrušující.
Tak já třeba rozhodně jedním o tom, že by mě znásilnil muž, kterého znám. Naopak je mi jedno kdo, hlavně aby se nebál násilí. Chtěla bych to zažít alespoň jednou únos a znásilnění nehrané opravdové. A být vězněná na řetězu je taky sen.
Já osobně rozhodně nechci aby to byl někdo koho znám. Většinou ve chvíli kdy se to snažím s někým domluvit a on po mně chce nějaké bližší info a domluvu o scénáři, tak z toho couvnu neboť mě to úplně vypne… Asi mi jde o ten moment překvapení, adrenalin. A ne aby to bylo jako každý jiný domluvený sex s někým z internetu.