Léto se rozjelo

… a mě zaujaly tři obyčejné vanilkové situace:

a/ Vtip dne (tedy spíše noci)
Jdu kolem jedenácte v noci parkem. Míjím lavičku, kde sedí dvě náctileté holčičky. V tom se ozve: „Pane, nebojíte se takto pozdě?“ Ani neví, jak blízko byly znásilnění.-)

b/ Co to bylo?
Pravé poledne. Ten samý park. Jen blíže rybníku. Otočím se a deset metrů přede mnou tlustější hošík šuká dost pěknou micinku. Ta holka se mi dívala přímo do očí, ale co v nich bylo, nevím. Nevím, zda si subinka plnila sny a nebo jen blboučká kravička držela. A on si plnil svůj sen, nebo měl doma rodiče?

c/ Doba je zvrácená
Stejné město, ale rybník jiný. Opalovačka, koupání, pohoda a pak jekot jedné slečny: „Ty jeden blbče. Ta matrace je píchnutá. Já ti to říkala. Ty jsi vážně kretén.“ To neznělo jako nějaké BDSM. To byl jen obyčejný pár… do této chvíle i sympatický. A kluk i okolí si toho jekotu vůbec nevšímali. Asi jsou podobné scénky časté.

První máj

Když je dnes ten Máchův svátek, tak bych mohl udělat vztahovou inventuru.

Ve vztazích mám stále nenajito a nezamilováno. Spíše do vztahů předem házím vidle, než abych se iracionálně vrhal do experimentů. A pokud mám určit změnu za poslední rok, tak jsem o fous dokonalejší a o dva fousy přísnější v tom co hledám. Jedovatý pozorovatel by mohl říci, že se rozevírají nůžky mezi, může dát a chce dostat. Optimista by řekl, že roste na obou stranách kvalita.

Volební právo žen

Zaujalo mě, jak dlouho volili pouze muži.

Volební právo pro ženy v Evropských zemích:
Finsko 1906
Dánsko 1915
Estonsko, Litva, Německo,
Polsko, Rakousko 1918
Holandsko, Lucembursko 1919
Československo 1920
Lotyšsko, Švédsko 1921
Turecko 1926
Irsko, Velká Britanie 1928
Španělsko 1931
Bulharsko, Francie 1944
Itálie, Slovinsko 1945
Rumunsko 1946
Belgie 1948
Řecko 1952
Maďarsko 1958
Kypr 1960
Švýcarsko 1971
Portugalsko 1976
Lichtenštejnsko 1984

Zajímala by mě mentalita tehdejších žen, pro které bylo normální nemoci volit. Z pohledu dnešních feministek byly šíleně utiskované a trpěly. Bylo tomu tak?

Setkání s minulostí

Někdo si píše deníček, či si píše kroniku svého života…

Já ale nic. Občas si říkám, že to je škoda, ale holt tomu tak je. Jen na jednom starém PC jsem se setkal s tímto: “můj starodávný neBDSM web” http://minulost.otrokar.cz .)
Tento web byl naposledy upraven před skoro deseti lety. Ani jsem si to zatím celé opět neprošel. Ale zas nic moc intimního tam nebude, takže zcela necenzurováno.)

Politická vložka

Ústavní soud předběžným opatřením pozastavil rozhodnutí o termínu předčasných voleb. A politici se mohou “zvencnout”.

Z úst politiků dokonce padají slova o napadení demokracie. Mně to ale připadá jen jako napadení autokracie. Paroubek s Topolánkem přece šéfují, něco vymysleli a soud chce bez jejich dovolení něco zkoumat.

Nejsem právník, ale předběžné opatření, které umožní soudu, se tímto případem řádně zabývat, mě nijak nepohoršuje. Možná to je právnické pochybení, možná ne, ale soud je tu od rozhodování, ač někdy může udělat v rozhodování chybu.

Naopak politik tu je od házení slov, ale slova politiků kritizující ústavní soud mi už znějí jako napadení ústavního pořádku. Chápu, když Honza z Horní Dolní není spokojen s tím, jak soudkyně rozhodla o jeho koze, ale od představitelů státu bych chtěl lepší chování.

A proč vůbec tolik křiku? Politici chtějí bojovat za právo lidu volit dřív než řádně? Skutečně si Paroubek a Topolánek myslí, že voliči trpí, když nemají jednoho z nich ve vládě? Proto to jejich dupání?

V Afghánistánu prošel zákon: “Čtyřikrát týdně sex, nebo budeš manželko hladová.”

… tolik z novin. A já si řekl: “Hurááá, tam chci žít”.)

Nejsem z těch, kdo by schvaloval polévání holčiček kyselinou, když chtějí jít do školy. Nemám rád mrzačení a jsem pro svobodné vycestování žen z Afghánistánu, pokud se jim doma nelíbí. Ale jsem proti násilnému protlačování západní ideologie do tamějšího světa. Oni si tam udělají volby, pak si něco schválí a západ opět ječí, neb se mu to nelíbí.
A kdyby to byl aspoň zákon o kyselině. Ale on to je pouze zákon, který má chránit JEJICH model rodiny. Co je nám po tom, jak ONI chtějí žít? A nemohu si pomoci. Model, kde muž má povinnost rodinu hmotně zaopatřit a přitom má mnohá práva, mi přijde sympatický. A to už skutečně tak zapomínáme? Tento model byl součástí i naší kultury. Jen doba se změnila. Má teď jiné klady i zápory. Ale rozhodně se nedá říci, že tato změna udělala rodinu šťastnější. I v době kdy muž byl hlavou rodiny, tu byly šťastné rodiny.

P.S. Ženy mají více svobody, ale z mužů jsou nezodpovědní floutkové. Tak vidím tuto změnu já. Bohužel i u sebe!

Žít spolu a vedle sebe.

Hloubka vztahu není o množství času tráveném spolu. Ani hromada společných zájmů nemá korelaci s hloubkou citu.

Hledáš snad parťáka ke svým zájmům a nebo hluboký vztah? Tak se rozhodni co je důležitější. Zda současné společné setkávání u tvého koníčku a nebo zda chcete oba žít pro toho druhého.
A naopak. Chceš abych s tebou sdílel tvůj koníček? Klidně, ale ujasni si proč. Protože ti chybí parťák ke koníčkům? Protože chceš nahonit společný čas? A nebo ti jde o ten vztah?
Jasně, že společné záliby jsou kladem, ale žít vedle sebe můžeš i při společném koníčku. Rozdíl mezi spolu a vedle sebe je v samotném životním postoji. Tak si spíše prostě promluv a zeptej se: “Chceš žít vedle sebe a nebo spolu?”

P.S. Kvůli jistému nepochopení článku zdůrazňuji, že nepopírám důležitost společných chvil. Jen polemizuji s jejich kvalitou. A zdůrazňuji, že často se žije vedle sebe, ač je společný zájem.