Když je dnes ten Máchův svátek, tak bych mohl udělat vztahovou inventuru.
Ve vztazích mám stále nenajito a nezamilováno. Spíše do vztahů předem házím vidle, než abych se iracionálně vrhal do experimentů. A pokud mám určit změnu za poslední rok, tak jsem o fous dokonalejší a o dva fousy přísnější v tom co hledám. Jedovatý pozorovatel by mohl říci, že se rozevírají nůžky mezi, může dát a chce dostat. Optimista by řekl, že roste na obou stranách kvalita.
Jen, aby to nedopadlo podle: „Tak dlouho vybíral, až přebral“, aby ta zmíněná kvalita nebyla nedosažitelná. Ale na druhou stranu, není nad to, když člověk ví, co skutečně chce! 🙂
Vše má své riziko.
Na druhou stranu i subinka si zaslouží najít Pána, pro kterého bude tou nejlepší, a ne aby si ji držel ten, pro kterého je nouzovkou, aby nezůstal sám.
Nájsť tú pravú, alebo toho pravého, zamilovať sa a dúfať, že to tak ostane navždy, bez nejakej práce na vzťahu, len preto, že si dvaja ľudia sadli ako puzzle – to je fakt krásna rozprávka 🙂
A mimochodom – pekný blog, dobre sa to číta 🙂
Výchova je jistě potřeba vždy… seříznout trochu růžky u puzzle.)
Každopádne veľa šťastia.
Mne to príde nápríklad veľmi romantické, hľadať nejaký svoj ideál, neupustiť od neho bez ohľadu na to, čo si o tom myslí ostatná spoločnosť.
Silná vôla dostiahnuť to, po čom jedinec túži je v literatúre prednosťou romantických hrdinov :))
no bohužel ale všichni víme, jak romantičtí hrdinové končí….
Asi máme jinak nastavené pojmy. Ve strohých požadavcích romantiku nevidím.)
Nemyslím si. Celý svet je logicko-emočný. Jedinec si logicky stanoví požiadavky a emócie sú tie, ktoré ho k tomu smerujú. Tu už len záleží na tom ako moc silne si za tými svojimi túžbami ide. Pokiaľ je ochotný neustúpiť a ísť si za svojim ideálom aj napriek všetkému – to je romantika 🙂
Tu spíš uvidím u toho kdo ideál zahodí a najde si štěstí mimo něj.)))
Zahodiť túžbu a nájsť si niekoho so slovami:
„Tak si teda vyberám teba, keď nič lepšie nikde neni.“ – mi moc romantické nepríde … :)))
Já teď mluvil o zahození požadavků BEZ motivace typu: Chci lepší, ale nemám na to.
Záleží na tom, či niekoho viac osobnostne naplňuje hľadať ideál, alebo si uvedomí, že ideál neexistuje a siahne po ne-ideále. Oboje môže byť naplňujúce 🙂
Avšak romantický hrdinovia, hlavne v literatúre, nekončia zrovna najsladšie …
já myslím, že vůbec nejde v životě o romantiku ale o to bejt štastnej a spokojenej…ať už je to s tím ideálem nebo jen s tím „poloideálem“
S hledáním spokojenosti souhlasím.
Bohužel vědět, že jsem pro někoho jen poloideál, mě vede k hledání další sub. A připoutat k sobě sub, která mi není ideálem, je vrchol sadismu. Nějak nevidím to čisté štěstí. Leda štěstí v nevědomosti.)))
Tiež si myslím, že každý by chcel byť šťastný a spokojný a bohate to stačí 🙂
Avšak na ideál neverím. Preto mi myšlienka niečoho takého príde pre mňa romantická.
Verím však na to, že sa môžu nájsť dvaja ľudia, ktorí majú spoločné ciele, sú toleratní, úprimní a komunikujúm medzi sebou. V neposlednej rade sa fyzicky priťahujú a majú rovnaké sexuálne zameranie.
Už len toto všetko nájsť je dosť veľká výhra – ľudia bývajú žiarliví, nevedia medzi sebou komunikovať, no miesto toho sa hádajú, sú nezrelí a nevedia čo chcú, sú inak vychovávaní2 … preto nepočítam, že by nejaký jedinec mohol spĺňať akési moje „požiadavky“.
Já hledám toho, kdo splňuje určité požadavky… nesním o dokonalosti.)
To mi pripomína jednu známu fotku ženy, ktorá mala na tričku nápis :
W.I.F.E. – Washing, Ironing, Fucking, Etc … :))) 1
Tohle je hrozně dětinská úvaha. Ideál/poloideál?
Podle mě \“láska\“ né ono pár měsíční poblouznění vzniká až dlouhodobým soužitím. Takže jde asi o to najít někoho kdo mě nebude žádný způsobem omezovat a já nebudu mít pocit že omezuju jeho. Pradoxní je, že to většinou bývaj lidé kteří v nás žádným způsobem neevokují v prvních setkáních jakkoukoliv přitažlivost či bližší náklonost.
Pokud jsou dva lidi tolerantní a spokojení sami se sebou stačí chtít. Všechno ostatní přijde.. a nebo taky ne.
Představa že je někdo ideální a někdo ne, pro mě samotnýho mi přijde hrozně sebestředná a až degradující pro ten můj \“ideální\“ protějšek. Teda pokud si nechci pořídit psa… nebo plemenou krávu.
\“Chci lepší ale nemám na to\“ – \“aby si ji držel ten, pro kterého je nouzovkou, aby nezůstal sám\“ – Už ta myšlenka že by mohla existovat pro Vás lepší než ta co máte je něco co jasně předurčuje konec.
o že spolu vydrží nejdéle ti, kteří se nijak neomezují, je pochopitelne. Já osobně ale něčemu takovému neříkam vztah. To jsou pouze dvě osoby, které spolu sdílí ložnici. A občas ani to ne.
Nechci tolerovat. Hodlám být sebestředný. Chci nelhat, když protějšku řeknu, že mám tu nejlepší. Tak se koukej protějšku snažit jí být.)
Ale co když ten vztah o kterým mluvíte neesxistuje? Nebojíte se, že za 10 let přijdete na to že čas, kterej jste věnoval hledání něčeho co není, jste měl strávit budováním něčeho co by mohlo být?
A nebo taky naopak.. budeme se deset let stále snažit něco budovat, i když v hloubi duše nám bude jasný, že ten vztah není tím, který bychom opravdu chtěli. Vnitřní frustrace a negativní energie bude narůstat a narůstat ..