Na každém počátku D/s vztahu je rozhodnutí, zda do toho jít nebo nejít.
Mám rád dlouhodobé vztahy, ale z podstaty vztahů má většina začátků i své konce, nebo aspoň změny, přerody a některé začátky mají od počátku jasné, že konec přijde. Pokud vnímáte jako vztah jen něco neměnného či nekonečného, tak ani dál nečtěte, neb se neshodneme.-) Dříve, nebo později přijde změna, korekce, nebo dokonce konec. Je totiž jasné, že jde o momentální potřeby, momentální najití příjemných chvil, momentální plnění tužeb, že čas poplyne a život není jen o D/s tužbách a já nejsem ten, kdo zcela naplní její život.
Důležité však je, jaký ten konec bude. Někdy to je jen posun do jiné úrovně. Zůstává vzájemná komunikace, zůstává slušnost, zůstává její jisté podřízení a nikdo nelituje toho, co prožil. A jindy se pro spodek stanu nepřítelem/odporným/nehodným. Je zajímavé, že je vlastně jedno, kdo iniciuje konec. Kdo vyvolá konec nerozhoduje o tom, jak ten konec vypadá. Ani když D/s ukončuji já, tak to nutně neznamená, že spodek zahořkne. Ani když D/s ukončuje ona, tak to neznamená, že zaniklo to, co bylo. Typ konce v mém životě určuje osobnost spodku. Zda je její duše ve své podstatě zahořklá a nebo zda je přirozeně milá.
A tento fakt dává správnému vyhodnocení osobnosti spodku velkou důležitost. I s tou podivnou černou osobností je možné prožít kupu pěkných chvil, ale pokud pak přijde konec, tak mám před sebou do konce života ten černý konec. A tak ikdyž na počátku D/s se moc nechce myslet na konce, tak se chci změnit a myslet na ně.
Nechoď do vztahu se sebezajímavější, pokud cítíš, že konec bude kydání hnoje.