Úcta

Původně jsem chtěla napsat článek jinak. Měl být o tom, že i dominanti by se měli chovat slušně a úctu, kterou vyžadují, by si měli zasloužit. Jenže když to tak vezmu, není to pravda.

Ano, dominance nespočívá v tom, že domík nepomůže subince s těžkým nákupem, nebo ji nepustí do dveří. Ale na druhou stranu, dominantovi ráda odpustím značnou míru samolibosti. Odpustím mu i to, že na mě kašle a že jsem to já, kdo musí přijít a usilovat o jeho přízeň.

Čím to je? Co mě nutí vzhlížet k někomu, kdo není vzorem všech ctností?

Podle mě je to charisma. Pán má mít prostě něco, co ho činí Úžasným. Je to jeho individuální kouzlo. Vyzařuje z něj prostě něco, kvůli čemu před ním chci padnou na kolena.

Ne, Pán není éterická bytost. Nevznáší se na obláčku, prdí a krká asi tak jako každý. I jeho metabolismus funguje obvyklým způsobem a strava, kterou pojídá, se v jeho útrobách nemění na motýlky.

Přesto toužím pokleknout k jeho nohám a stulit se v jeho bezpečném obětí. Přesto vím, že Pán si zaslouží moji úctu. I přes to, že si ji nijak aktivně zasluhovat nemusí.

Jaký na to máte názor vy? Má si pán zasloužit přízeň subinky, nebo je to naopak?

20 odpovědí na “Úcta”

  1. Myslím, že si Pán musí subinku získat a jakmile si ji získá, ona by si ho měla předcházet, klečet mu u nohou, líbat mu boty, přijímat tresty, nastavovat se mu…

    1. Co je to za nesmysl získávat si subinku?? Subina není nic než označení pro submisivní osobu ženského pohlaví. A submisivní tvor, ať už člověk nebo zvíře, se vyznačuje tím, že přijímá cizí vůli a podřizuje se jí. V tomto kontextu je výraz „získat si subinu“ tak trochu mimo mísu …

      1. Musím reagovat na „získat si subinu je tat trochu mimo mísu…“.
        U mě to fungovalo tak, že jsem „nějakýho chlapa“ za Pána přijala. Ale proč jsem to udělala a proč právě jeho, je asi to, o čem se tu bavíme.
        Tady nastupuje to charisma, povaha, jednání, přístup. Nejsem ten „druh“, pro kterého je každý muž nadčlověk. Můj Pán si nejdříve získával moji důvěru, před první schůzkou jsem ani nevěděla, jestli On bude či nebude tím mým Pánem. Ale právě to, než k první schůzce dojde i to, jak proběhne, je asi to „získávat subinku“.
        V okamžiku, kdy jsem si před ním poprvé klekla a věděla jsem, že dělám přesně to, co dělat mám, toho „nějakýho chlapa“ jsem přijala za Pána. A teprve tehdy se podřizuji cizí vůli, odevzdávám se a svěřuji druhému člověku.
        To, že jsem submisivní, neznamená, že jsem retardovaná. A že automaticky přijmu každého dominantního muže za Pána.
        Skutečná oddanost pramení právě z toho, že CHCI PATŘIT právě tomu svému Pánovi a pro jeho spokojenost udělát cokoliv.

        1. Tulačka, plne suhlasim. Taky nejsem automaticky submisivni a oddana kazdemu dominovi. Taky nevim, cim to je, ze nektereho mam tendenci poslouchat a jineho zas ani naznakem. Zjistila jsem vsak, ze to neni vyzarovanim „na miste“, protoze ono mnohokdy se pres pismenka ani netouzim seznamit blize.
          Na druhe strane, co jsem si vsimla, nektery maji tzv. nevedomou aroganci, kreta aspon tedy mne moc pritahuje. Neni to vedome projevena arogance, ci sila a proto se nevtira, ale mam potrebu ji slepe nasledovat.

          1. Přesně, ta nevědomá arogance je to, pro mě taky nejvíc přitažlivé. Mám přítele, který vůbec netuší, že je dominant. Prvních pár let jsem vůbec nechápala, co mě k němu tolik poutá. Až po několika letech jsem si přiznala, že jsem subinka, a že chci jemu patřit. Nicméně on je stále přesvědčen o své “ne”dominanci. Což mi ztěžuje pozici. Ráda bych se mu plně oddala, ale dokud si on nepřizná, že je takový, jaký je, tak musím dělat, že jsme normální klasický pár a jeho sadistické kousky vůbec neřeším. Když to přežene a řeknu mu to, vždy se z toho poučí a příště si dá pozor. Plně mi nechává svobodnou vůli, netlačí na nic. Zase když něco pokazím, nic neřekne, na všechno si musím přijít sama. S čímž mám trochu problém, neumím moc číst mezi řádky. Bylo by pro mě lepší, kdyby si to už konečně přiznal, abych si před ním mohla kliknout na kolena a on mě mohl za trest spráskat důtkami 😀 Jo a k té úctě. Já si myslím, že dominant se nemůže vždy chovat ke své subince s úctou, je nutné si, ale nastavit kdy už je té neúcty moc!

  2. Ano,měl by si Pan zasloužit přízen sve čubky,aby si ona mohla vážit sama sebe.Pak si možná uvědomí proč v takovém vztahu je a co jí naplnuje.

    1. Bože chraň mě před motivací si něco u sub zasloužit a vybruš mi osobnost, které je třeba si vážit.


    2. Warning: Attempt to read property "avatar_manager_avatar_type" on bool in /www/otrokar.cz/otrokar.cz/wp-content/plugins/avatar-manager/avatar-manager.php on line 1092
      Vlaštovka napsal:

      Takže subinka si sebe sama začne vážit až potom, co se jí nějaký dominant začne vtírat do přízně a pokud s ním má dokonce vztah, uvědomí si, co ji naplňuje? To asi nebude zrovna žena, které je hodno si vážit :-).


  3. Warning: Attempt to read property "avatar_manager_avatar_type" on bool in /www/otrokar.cz/otrokar.cz/wp-content/plugins/avatar-manager/avatar-manager.php on line 1092
    Vlaštovka napsal:

    Na začátku vztahu s mým Pánem to bylo tak, že jsem ho kontaktovala ze zvědavosti, nehledala jsem víc a to jsem rovnou napsala. Postupně se naše komunikace stala docela intenzivní a nakonec jsem se nechala přemluvit k setkání. On to asi bral tak, že do mne investuje trochu času a uvidí se a já, že se něco nového dozvím. A všechno se otočilo, když se na mne podíval, musela jsem sklopit oči a až do konce schůzky jsem se do těch jeho nedokázala podívat. Myslím, že to je přesně ta chvíle, kdy jsem se začala snažit já, do té doby jsem neměla přílišný zájem o něj ani o to být ovládána a najednou ano, chvíli mi trvalo, než jsem si všechno srovnala a zjistila, že opravdu stojím o jeho přízeň, ale to byla otázka asi dvou prvních setkání, kdy jsem byla v roli jeho subinky. A od třetího setkání se o přízeň snažím já, on si dělá, co chce a já to přijímám, někdy nadšeně, jindy z touhy sloužit a uspokojit…
    Ještě bych dodala, že Pán se jako gentleman chová, což mě na veřejnosti někdy vzruší a fascinuje, když si uvědomím, jak se ke mně bude chovat za několik hodin v soukromí… Zkrátka mou přízeň, úctu má za to, že je, jaký je.

  4. Podle mého by měl být Dominant určitě galantní, ne proto aby si někoho získal, ale protože je nad věcí, protože je někdo.

    1. Ahoj všem kdo čtou tento blog……..
      Zabývám se touto problamatikou už cca 24 let a naučil jsem se že dominant je dominant subinka je subinka každý má 50% čili . Pokud nebude subinka nebude dominant a tak jsem se naučil, že si vážim subinek víc než domínantů a nebo domin – protože subinka musí mít větší odvahu se přiznat ke své submisivitě .Když jste na chatu at je to kdekoliv,vidíte desítky rádoby dominantůů a rádoby subinek.Nebudu přehánět, ale řeknu, sprostá slova a hrubost na chatu nedělá dominanta a ani néé dominu.Myslím, že mozek a srdce to je to co dominanta a dominu dělá a to samé platí o submisivních lidech.
      Ahojky nemusíte se mnou souhlasit ale toto mne naučil život v D/s.

      1. S tím naprosto souhlasím.
        Na netu se může psát i tvrdit kdeco.
        Myslím si, že ale i dominanti občas zjistí, jak na tom jsou, potkají-li svou subinku. Můj pán byl v dětství značně dominantní, ale s věkem to ustoupilo a nevěnovat tomu pozornost. Když potkal mě a já mu řekla, jak na tom už pár let jsem, objevil to znovu a ač se stále učí, učíme se oba a je to krásné.
        Když člověk najde něco, co ho naplní a stále naplňuje, neustále se vyvíjí.

        Toliko konec mým psychologickým názorům. :ODDD

        1. Omlouvám se, že nebudu romantická, ale pro někoho je BDSM příjemná kratochvíle, rozptýlení atd. Mno a pak máš úchyly, kterým se bez toho prostě nepostaví…
          Takže pokud mu to pár let nechybělo, asi je na malinko jiném břehu 😉

          1. To je v pořádku, já to chápu. Soudit přes internet je velmi snadné.

            Bohužel sis nikdy nenašla čas ani v reálném životě se se mnou, natož s mým přítelem sejít.

            1. Nikoho nesoudím. Jen říkám, že je třeba rozlišovat. Pro někoho existuje volba, pro někoho ne. Např. já ke svému štěstí a naplnění nepotřebuji život v D/s vztahu. Jsem masochistka, jsem submisivní, ale dokážu se plně realizovat i ve „vanilkovém“ vztahu. Ale existují lidé, kteří ke svému sexuálnímu i jinému uspokojení BDSM striktně potřebují. A v tom je rozdíl.

      2. Jak zjistím že je to opravdový dominant a že si na něj jen nehraje. Nemám zkušenost. Píšeme si jen, ale chce se sejít. Trošku mám strach. Abych se vrátila živá domů.Aby dodržel co píše

        1. Stát se může cokoliv, ale dle statistiky se domů vrátíš celá a navíc je velká šance, že místo D chlapa tam bude osoba, která při první překážce překlopí a bude buď vanilková nebo submisivní.
          P.S. Proč pleteš dohromady „opravdovost“ dominance a dodržení slíbeného? Dodržet slib může subík, vanilka i dominant. Porušit slib může subík, vanilka i dominant. (Ne)dominance přece nemá nic společného s morální kvalitou. Takže se více snaž poznat morální kvalitu a méně přemýšlej o masturbačním pojmu „opravdovost“ dominance.

  5. Všichni máme samozřejmě individuální názor, ale myslím, že máš v hodně věcech pravdu. Samozřejmě dělá asi každé subce radost, když jí domík podrží dveře, nebo donese k svátku nebo narozeninám růži, pozve na jídlo, a dělá další romantické pitomosti. Ale nemyslím si, že by subka tohle měla vyžadovat výměnou za úctu k němu. To je, jak jsi sama řekla, něco víc, něco, co mají jen někteří. 🙂

  6. I když jsou tu poslední komentáře dva roky staré, zkusím přidat svou trošku do mlýna 🙂
    Myslím, že úcta a respekt musí být vzájemný. Já si vážím své subinky za to, že se mi celá odevzdala, že mi patří a že mi důvěřuje. Beru to od ní jako velký dar. A za to si vážím já jí a nikdy by mě nenapadlo toho zneužít. Navenek se jsme harmonický „vanilkový“ vztah. Rád jí uvařím večeři, otevřu dveře, namasíruju nohy. To, že mi patří, neznamená, že se k ní budu chovat jako hadru a přestanu si jí vážit. Patří mi a právě proto se o ní musím starat, tak jako když si koupíte štěně 🙂 A když je moje subinka spokojená ve vanilkovém světě, potěší pak i svého Pána 🙂 A pokud nejsme sami, připomínáme si naš D/S vztah drobnými narážkami a rituály, které jsou pro okolí nepostřehnutelné, nebo nic neříkající. Například jí pohladím po tváři a ona si moji ruku vezme a políbí jí na hřbet a jen mi víme, že líbá ruku, která jí přináší slastnou bolest 🙂 A ten pocit, kdy třeba máme návštěvu a ona se najednou objeví s trojnou monádou na krku a nikdo neví co to znamená, jen my dva víme, že od teď mi slouží a že až hosté odejdou, bude přede mnou klečet nahá a připravená na vše.
    Prostě jsem chtěl říct, že ona si váží mě, protože ví, že se o ní postarám (není myšleno finančně) a já si vážím a ctím svou subinku za tu duvěru a dar, že se mi odevzdala. A funguje nám to 🙂

  7. Souhlasím.To že je žena submisivní,neznamená,že je retardovaná a poklekne před každým chlapem,který se označí za dominanta.A ano už přes net a písmenka bud dom zájem o setkání vzbudí a následná schůzka vše ujasní,nebo naopak ne.Tak dle mého názoru v první fázi si ve většině případů ,vlastně subinka vybírá svého Pána.Je to jediná svobodná volba,kterou má,než se rozhodne se své svobodné vůle po setkání s Ním,vzdát.A co ten zájem vzbudí?No nemusí to být žádné rádoby romantické a galantní projevy,to je spíš na překážku.Spíš jistá arogantnost a samolibost a asi i možné nebezpečí,je to co vzbudí zájem před prvním setkáním….
    Ale můj názor je pouze můj,osobní zkušenost mám jen okrajovou.Svého partnera jsem poznala úplně jinak.Ale on také není domík.V našem vztahu převládá klasický,normální model rodiny.Už proto že společně vychováváme děti.Ale platí,že on je tu Pán,i když se přiznám,že poslušná a oddaná jsem hlavně v sexu.Při běžných činnostech jsme normalní pár a kdekterý Dom,by nad mou drzostí žasl.Ale nás to baví.A myslím,že v reálném životě zvlášt,kde se vychovávají děti,je toto na místě.Neumím si představit ženu -subinku,jak před dětmi klečí v koutě,kam ji vykázal jejich otec.Ostatně já musím klečet pouze za účelem sexu.(Tresty a bití nebo klečeni jen tak z rozmaru neznám a když o tom přemýšlím,asi jsme vlastně normální pár….) Tohle je pro mne nepřípustné.Ale jak říkám,my nemáme klasický D/s vztah.Jen oba víme ,jaké jsou naše role a těší nás to.Na druhou stranu…Co je klasický D/s vztah?Je to relativní…

Napsat komentář: Vlaštovka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..