Otrokář chameleónem

Přemýšlel jsem nad tím, jaké ženy mám vlastně rád. Mladé, štíhlé, většinou drobné tmavovlásky. Znají slovo rekognoskovat a když ne, tak si ho umí vyhledat. Nedokáži ale sjednotit, jak se ke mně mají chovat.

Samozřejmě, že jim musí dělat dobře být podřízené. Ale podřízené dobrovolně? Přinucené slovem? Nebo bojují a pak stejně v sobě ponechají kus vzdoru? Toto vše se mi líbí. Znám krotké, znám vzdorné. Znám ty, co milují jen klečet v koutě, znám ty, pro které je klek trest. Znám i ty, co se mění dle nálady a situace.
Ale rozptyl jde dál. S některou vtipkuji, k jiné jsem VŽDY vážný. Jedna nezná mé křesní jméno a jak žiji, jiná ví, když si zadřu třísku. Jedna mi tyká a jiná si to nedovolí. Jedné tykání dovolím, jiné vykání vnutím. Jedna řekne Pane, pouze když je uspokojená. Jiná neumí říci jinak.
Každá je jiná a myslím, že každé ta role vyhovuje. Vyhovuje a nebo se pletu? Dal jsem je historicky do konkrétního šuplíku a jinam je nepustím? U mnohých jsem šuplík vyměnil, mnohé zůstaly vždy v tom jednom. Ale u KAŽDÉ budu tvrdit, že je v tom správném a jinde být nemůže.
Každá je jiná, ale běda, když sami chtějí měnit šuplík. Jedno mají totiž společné. Šuplík určuji JÁ.
Někdy je skutečně šuplík prostě moje vůle, ale mnohdy ta subinka jinam nepatří. Nepatří a ona to ví. Ona chce být jen u misky, PROTO je se mnou. Tak proč to kazit?
A vůbec. Jsem rád, že jsou různé. A ač to vypadá jako nestálost, prostě se mi líbí ta různorodost. Možná jsem chameleón, ale dělám ho dobře.)

P.S. Když jsem dopsal tento „článeček“, tak mi na něm stále něco vadilo. Pak jsem na to přišel. Jeho obsah je už zastaralý. Popisuje minulost a ne současnost. Dýchá z něch chuť po různorodých nezávazných hrátkách… a ta chuť nějak vyprchala. Jsem více usazen.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..