IMHO se jedná o zbytný termín.
Bývá snaha tento koncept vykreslit růžově a tak součástí „definice“ polyamorie bývá, že všichni zúčastnění jsou v tomto dobrovolně, bez nátlaku, zamilovaní a spokojení. Což je absurdní definování konceptu vztahu. Samozřejmě, že osobě žijící v tomto konceptu to nemusí vyhovovat, nemusí být spokojena a jen existuje kupa důvodů, proč je v tomto „namočena“.
Když seškrábneme tuto slupku idealismu a zbyde realita komplikovaných různě hlubokých citových vztahů, tak z celé polyamorie zbyde jen veřejně přiznaná promiskuita. Promiskuita prý s hlubokými city a s tolerancí, kdo s kým má něco dalšího. Ale to tu bylo dávno před příchodem polyamorie – říkalo se tomu milenci a milenky. A už dávno bylo v jistých kruzích cool mít těch milenců a milenek více.-)))
Ač se polyamorie tváří jako množství rovnocenných otevřených vztahů, tak tam může být hlavní důležitější vztah. Jak se tomu říkalo dřív? Partner(ka), manžel(ka). A ti mohli mít ty milence/milenky. Buď separé, nebo někde na chatě pěkně spolu ve trojce/čtyřce.
Ikdyž většina tzv. polyamory vztahů jsou jen na úrovni studentského/kamarádského soužití a něco hlubšího či dokonce vlastní děti je výjimkou. Takže bych se slov partner většinou vyvaroval. Nejčastěji prostě kamarádi s výhodami.-)
Takže proč vlastně existuje termín polyamory?
P.S. Tímto nijak nehodlám polyamory odsuzovat. Sám mám množství různých vztahů. Pouze necítím potřebu vytvářet a zařazovat se do nějaké „nové“ cool extra kategorie.
Naprosto sdílím tento postoj.