Můj pohled na BDSM komunitu

Žijeme v době comming outů. Homosexuálové se otevřeně hlásí ke své orientaci, externalizujeme své politické přesvědčení a řadíme se do jednotlivých škatulek ohledně preference značek oblečení, aut, holicích strojků atd.
Z principu se neúčastním internetových diskusí. Přijde mi to jako absolutní mrhání časem. Nicméně občas si některou přečtu, nebo nejsem ušetřena aktuálního dění. Zjišťuji, že na internetu začíná krystalizovat cosi, jako „správné BDSM“. Nejsem zastáncem „Best Practice“ ani v řízení podniku, natož v posteli. Sex je příliš individuální. A BDSM je sex.

Od mala jste konfrontování s tím, jak by měl ideální sex vypadat. Známe to z filmů, časopisů atd. Pokud partneři nedosahují společně orgasmu – něco je špatně. Pokud pár u sexu nevypadá jako naaranžovaní modelové – něco je špatně. Zvykli jsme si sami sebe vnímat ve světle reklamy na ideální život. A tato mediální masáž nám už leze i do postele.
Masová komunikace nám leze i do BDSM. Vzniká zde něco jako střední proud a každý, kdo se mu vymyká, dělá něco špatně. Pořádají se spankové workshopy, mladí domíci se trénují v použití bičíku. BDSM scéna se „profesionalizuje“, ale ne v pozitivním slova smyslu. Takzvané „celebrity“ vystavili svoji auru na přesvědčování ostatních, že oni jediní správně vědí, jak to BDSM provozovat.
Promiňte, ikony BDSM scény, ale pro mě je sex hlavně zábava. Sem tam se u toho stane nehoda, sem tam se něco nepovede, ale to už k životu patří. Sama vím, co se mi líbí a co chci v posteli dělat. Nestojím o to, aby mi někdo školil Pána v tom, jak mi má dát na prdel.
BDSM není nic mimo nás. Není to soubor praktik, které když se naučíme, dosáhneme sexuálního uspokojení. Je to přístup k sobě samým, je to respekt k vlastnímu tělu. BDSM je o sebeúctě – i když jsem jiný, i když jsem úchyl. BDSM není nic, co si musím vytetovat na tělo. Někdo má rád vdolky, jiný zase holky. Nemusíme to nikomu cpát, nemusíme s tím na veřejnost, nemusíme se za sebe stydět, ale není to ani žádná ctnost.
A morální ponaučení? Vy, mladí a začínající, nesmíte jim skákat na špek. Hrajte si a poznávejte svoji sexualitu bez předsudků, že nezapadáte do škatulek, které tu pro Vás vytvořily „BDSM celebrity“. A Vy, zkušení harcovníci, neberte se tak vážně. Je hezké, že se můžeme setkávat prostřednictvím internetu a navzájem se inspirovat, ale u inspirace by mělo zůstat. Každý ať si pak najde to své.

Dodatek od Otrokáře z 16.12.2018: Narazil jsem na starodávný článek Malá úvaha o velké nezodpovědnosti reagující na názory „čubky“. Epire, vážně je nezodpovědné si vybrat partnera k BDSM bez školení a workshopů? Od napsání příspěvku uplynulo víc než šest let a čubka má stále stejného Pána, nezničené ledviny a já jsem stále neproškolen.

6 odpovědí na “Můj pohled na BDSM komunitu”


  1. Warning: Attempt to read property "avatar_manager_avatar_type" on bool in /www/otrokar.cz/otrokar.cz/wp-content/plugins/avatar-manager/avatar-manager.php on line 1092
    kassiopea napsal:

    Těšila jsem se, až zase čubka něco napíše a musím říct, že už dlouho jsem nečetla něco tak rozumného.

  2. Souhlas, a jsem rád, že na to někdo upozornil.
    Lidé se na to obvykle bojí upozornit, a tím se jen posiluje dojem, že ti bdsm „lektoři“
    Podobný problém se týká obecně nových a nevšedních disciplín.
    Nejhorší je sledovat „lektory“ a „facilitátory“, jak někde píší o tom, jak má člověk věřit svému srdci, jak se nemá bát maximálně svobodně tvořit…
    a vzápětí ti samí pak o kousek dál učí, jak je to a to špatně a jak se to má správně dělat (ne nejlépe si zaplatit kurz 🙂

  3. BDSM nemusi byt jen sex. To je nesmysl.
    Stejne jako sex je naprosto individualni. Myslim, ze je mozne dodrzovat zaklady SSC (prece jen se jedna o obcas nebezpecne praktiky) a najit si to sve. A neni nic spatneho zajit na workshop pokud se o to neco zajimam, ale nemam s tim zkusenosti. Napr. elektro hratky. Nejde o to zapadnout do norem nebo skatulek, ale naucit se jak neublizit a zaroven byt (u)spokojen.

    1. Pro někoho není nic špatného zajít na workshop a z echt osobního sexu udělat klub asexuálních zahrádkářů plkajících nad správným zavedením elektrody a běhajících kolem každé ošklivé sukně, která se tam náhodou ukáže. Ale já takto dopadnout nehodlám. Svoji cestu jsem si našel bez cizí pomoci (i bez studia SSC).

      BDSM není sex? Seřezat někomu zadek jen z nudy, zvědavosti či hecu je tvůj ideál? Já tedy od BDSM čekám své „hučení“ mezi nohama a nebo její slastné vzdychání.

  4. Já na tom nevidím nic špatného. Jistěže je potřeba najít si vlastní cestu, ale proč si nenechat poradit jak např. zacházet s elektřinou nebo rákoskou? Nemusí jít o nějaké veřejné „předvádění se“, prostě si jen přečíst/poslechnout něco o technice. Tu praxi si pak stejně každý objeví sám, jen bude poučený o případných rizicích.

    1. Osobně nemám nic proti BDSM článkům k technice, ikdyž z valné většiny je považuji za stejně potřebné jako pro puberťáka knihu „Dospíváme v muže“. Něco se v nich dozvím, ale člověk s mozkem zvládne sex (i BDSM) bez nich a těm druhým nepomůže.
      Jinou kapitolou jsou komunitně propagované workshopy, kde nejde jen o to si něco přečíst, ale o prosté podívání se. Podívání se na seřezané zadky či ženská těla prožívající orgasmus od elektrod. Dle mého je to na stejné úrovni jako vzít puberťáka ze vzdělávacích důvodů do bordelu – něco se tam jistě dozví, ale sex pak najednou získává zcela jiný rozměr, už to není jen intimní záležitost.

Napsat komentář: Trainer (alias Otrokář) Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..