Bez otrokyní

Konec ledna a já toho letos stihl hodně. Propustil jsem dvě své otrokyně a tak jsem se rozhodl bilancovat, jak vlastně chci dál žít.

Chci najít někoho nového, o kom budu tvrdit, „jsi moje“? Potřebuji mít harém, který „je můj“? Nebo si jen chci užívat?

Většinou je to sub, kdo touží po označení „můj“ u oslovení Pán. Já nepotřebuji slovo „moje“ a dokonce si myslím, že mi překáží. (Teď nemluvím o své manželce, ale o těch BDSM pozitivních ženách okolo.)

• Líbí se mi, když mi vyká. Ale k tomu není třeba, aby byla moje.

• Líbí se mi, když se mnou ráda zajde pokecat. Ale k tomu není třeba, aby byla moje.

• Líbí se mi, když poklekne. Ale k tomu není třeba, aby byla moje.

• Líbí se mi, když mi slíbí poslušnost. Ale k tomu není třeba, aby byla moje.

• Líbí se mi, když přiběhne na zavolání. Ale k tomu není třeba, aby byla moje.

• Líbí se mi, když chce být bezmocná v mé moci. Ale k tomu není třeba, aby byla moje.

• Líbí se mi, když je vzrušená, když ji šukám. Ale k tomu není třeba, aby byla moje.

• Mé svědomí tíží, když je „moje“ nešťastná. Neštěstí cizích na má bedra nepadá.

• Je problém, když „moje“ přestane poslouchat. Přelétavost cizích mě netrápí.

Pro mnohé bude nepřiznání statusu „moje subka/otrokyně“ důvod, proč neudělat to co se mi líbí. Ale v současnosti u mě převažují ta dvě potenciální negativa statusu „moje“. To černé svědomí, když je „moje“ nešťastná. A nešťastná je snadno, neb jsem úžasný a přitom s ní nejsem stále, spíš s ní nejsem, než jsem. A ten problém, když „moje“ ukončí pouze mnou ukončitelný vztah. Mám ji nekonsensuálně unést? Mám ji zabít? Mám přijmout fakt, že jde jen o hru? V tomto musím mít sakra jasno, když někomu řeknu, jsi „moje“.

A vůbec. Nepotřebuji ji „jako vlastnit“. Stačí mi, když dělá co chci.

EDIT 14.8.2020: Uplynul víc než půl rok a jak moje dvě formálně propuštěné otrokyně využily své svobody? Našly si úžasného „dominanta“? Ne. A přetrvalo slibování poslušnosti, dělání všeho, co jsem chtěl a prošení, ať je opět beru jako svůj majetek a ne jen jako „pipky“, které skáčou, jak sem tam písknu. Tak dobrá. Leccos jsem si sám v sobě probral a znovu vcházím do stejné řeky. Můj život se opět skládá z BDSM pozitivní partnerky, mých dvou „otrokyň“ a nespecifikovaného zbytku osob, které různým způsobem „mojí rukou“ zažívají naplňování svých BDSM potřeb. Jen tomu přestanu říkat D/s vztahy a začnu pěstovat „VDD/s vztahy“ (Velmi Drsné Dominantně submisivní vztahy).