Úcta

Původně jsem chtěla napsat článek jinak. Měl být o tom, že i dominanti by se měli chovat slušně a úctu, kterou vyžadují, by si měli zasloužit. Jenže když to tak vezmu, není to pravda.

Ano, dominance nespočívá v tom, že domík nepomůže subince s těžkým nákupem, nebo ji nepustí do dveří. Ale na druhou stranu, dominantovi ráda odpustím značnou míru samolibosti. Odpustím mu i to, že na mě kašle a že jsem to já, kdo musí přijít a usilovat o jeho přízeň.

Čím to je? Co mě nutí vzhlížet k někomu, kdo není vzorem všech ctností?

Podle mě je to charisma. Pán má mít prostě něco, co ho činí Úžasným. Je to jeho individuální kouzlo. Vyzařuje z něj prostě něco, kvůli čemu před ním chci padnou na kolena.

Ne, Pán není éterická bytost. Nevznáší se na obláčku, prdí a krká asi tak jako každý. I jeho metabolismus funguje obvyklým způsobem a strava, kterou pojídá, se v jeho útrobách nemění na motýlky.

Přesto toužím pokleknout k jeho nohám a stulit se v jeho bezpečném obětí. Přesto vím, že Pán si zaslouží moji úctu. I přes to, že si ji nijak aktivně zasluhovat nemusí.

Jaký na to máte názor vy? Má si pán zasloužit přízeň subinky, nebo je to naopak?

Dominanti vs. Hulváti

Člověk narazí na spoustu typů lidí. Obzvlášť pokud je subinka hledající na internetu svého Pána. Jenže hranice mezi rytířem v lesklé zbroji a neurvalým hulvátem je dost tenká.A nejde jen o muže – v tomhle jsou si obě pohlaví rovna: i ženy dominky mohou být pěkné hulvátky.

Je těžké tyhle dvě skupiny od sebe na první pohled odlišit. Jistě, někde je to jasné na první pohled. Jenže pokud hulvát není úplně blbý, nedá své hulvátství okatě na obdiv a zakrývá ho rouškou samolibosti.

Možná jsem naivní, nebo jsem jen měla velké štěstí, ale jsem přesvědčená, že i dominant se ke spodku může chovat slušně a s úctou. Není ostuda, když dominant podrží subince dveře nebo jí pomůže s těžkou taškou. Zkrátka i dominant může mít úroveň.

K tomu patří i to, že dominant by si měl být vědom, že není domíkem „z boží vůle“, ale že i on si musí úctu svého spodku zasloužit. Jak má sub vzhlížet k někomu, kdo prdí, krká, mluví vulgárně a celkově se neumí chovat? Nemělo by i v D/s vztahu platit, že účastníci si sebe musí vážit navzájem?

Piss

Právě jsem v kuchyni připravovala Pánovi snídani, když jsem slyšela, že otevřel dveře od ložnice.

„Dobré ráno, Pane. Jak jste se vyspal?“ Přála jsem mu radostně.
On nic.
„Co si přejete k snídani?“ Pokračovala jsem. Čekala jsem, že odpoví, že je mu to jedno – vždycky tak odpovídá, ale nyní nic.
Mezi tím už došel ke mně do kuchyně. Stál přede mnou jen v horním dílu pyžama, tak jak právě vstal z postele, a v ruce měl okovy. Na tváři měl tvrdý, nekompromisní výraz.
Hlavou se mi v tu chvíli honily různé myšlenky, ale jen jste stála a čekala, co přijde.
Pán ze mě stáhl moji modrou saténovou noční košilku, která se mi jediným hladkým pohybem svezla ke kotníkům. Pevně mi chytil ruce a během chvilky mi nasadil okovy a spoutal mi obě drobná zápěstí za zády. Pokochal se pohledem na mě a pak mě hrubě chytil za vlasy a odtáhl do koupelny.
Dostala jsem strach a prosila, aby mě pustil. V koupelně semnou vždycky prováděl nejhorší věci. Vzpomněla jsem si, jak mě topil ve vaně, nebo sprchoval ledovou vodou a začala jsem se vzpouzet.
Nebylo mi to nic platné. Pán mě držel pevně a kromě toho, že jsem si vytrhla pár vlasů, jsem si nijak nepomohla.
Násilím mě vtlačil do vany a přinutil kleknou si tváří k Němu. Pokorně jsem držela a už se nevzpouzela.
Sundal si pyžamo a stál naproti mně úplně nahý. Prohlížela jsem si Jeho tělo, pevné a štíhlé, elegantní jako antická socha.
Pak mě znova chytil za vlasy a zaklonil mi hlavu.
„Otevři hubu!“ Poslechla jsem a s napětím čekala, co přijde.
„Tak jsi hodná čubka. Pěkně drž!“ Pochválil mě a Pán, ale nepřestával mě držet za vlasy. Bylo to docela bolestivé.
Druhou rukou si chytil svůj penis a nasměroval ho do mé tváře. Začal močit.
Proud ranní moči mi pronikal do úst i do nosu. Zanechal všude příšernou pachuť a zápach. Zvedal se mi žaludek, ale nemohla jsem se nijak bránit, jen jsem kňučela. Když jsem zavřela pusu, Pán mi svůj proud nasměroval přímo do nosu. To při zaklonění hlavy způsobilo to, že mi moč tekla přímo do krku a já se začala topit. Musela jsem zase otevřít ústa.
Snažila jsem se uhnout, ale Pán mě držel pevně.
Horká moč mi stékala po tvářích po celém těle. Plakal jsem, byla jsem zoufalá, snažil jsem se prosit, aby toho nechal, ale nebylo to nic platné.
Pustil mě až ve chvíli, kdy byl Jeho měchýř zcela prázdný.
Vzal sprchu, pustil vodu a začal mě jemně omývat. Usmíval se a chválil mě, že jsem hodná čubička. Pak mi uvolnil ruce, abych se mohla sama umýt a vlezl si ke mně do vany…