Ponížení

Rozlišuju ponížení dvou typů.

Prvním typem je ponížení, které mě sice ponižuje, tváře mi hoří, stydím se, nemluvím, dělám, že tam nejsem a nejradši bych se propadla, ale kromě toho, že mi hoří tváře, tak mi hoří i kunda…
Druhý typ ponížení je odlišný. Je vážně ponižující, primárně mě to nerajcuje, je to ponížení, které mi pak leží v hlavě a nemůžu ho z ní dostat, ponížení, které mě podlamuje jako osobnost, ponížení, které ničí mojí lidskou důstojnost, ponížení, které nechci…
Pro lepší představu uvedu několik příkladů z obou typů ponížení. Do první kategorie řadím třeba nucenou nahotu, dotyky cizích osob (samozřejmě pod dohledem Pána), projevy mojí submisivity před nezasvěcenou veřejností atp. Jsou to situace, v kterých je z mé strany mírný odpor, ale větší chtíč. Výsledný efekt je, že to bylo super a chci zas.
Druhá kategorie tedy dalo by se říci to skutečné ponížení. Může být způsobeno i slovně například, když jsem neschopná třeba při kouření, vím to, je mi to líto, protože samozřejmě chci být pro Pána ta nejlepší, ale je mi to předhazováno, je mi to vyčítáno. To je ponižující a je mi to pak líto, nehledě na to, že pak mám vážně pocit, že jsem neschopná naprosto v čemkoliv. Co se týče praktik řadím sem třeba některá provedení pissu, jako třeba čůrání na hlavu. V hlavě mi chvíli vrtá i odosobnění, kterého jde lehce dosáhnout třeba jen nasazením masky. Jsem pak jen věc na uspokojení, nemám jméno, nemám tvář. Hmm takhle to zní jako docela rajc .) reálně ale opět spíše druhá pro mě nežádoucí kategorie ponížení.
Jak jste na tom vy? Každý máme hranice ponížení někde jinde, ale taky ponížení vnímáte ve dvou odlišných stupních?

DokumentX

Jedno víkendové ráno…

Ležela jsem na vedle Pána na posteli. Bylo klidné víkendové ráno, nikam jsme nespěchali a já se probudila jako první. Pán ještě spal. Cítila jsem teplo jeho těla a užívala si, že se můžu probudit po jeho boku. Přitulila jsem se k němu blíž, abych si mohla plně vychutnávat vůni jeho těla a vnímat rytmus jeho dechu. Objala jsem ho a začala ho hladit. Vnímala jsem dotek jeho teplé, jemné kůže a její měkkost. Celek toho vjemu mi způsoboval slast. Přitiskla jsem se k Pánovu tělu, abych ho mohla vnímat ještě více a nepřestávala jsem ho hladit. Cítila jsem, jak ho slast postupně zvolna probouzí a jak jeho tělo, ještě v polospánku, na moje doteky reaguje. I On se ke mně přivinul, aby si vychutnával mé hlazení.
Brzy ho ale pasivita omrzela a Pán se pustil do průzkumu mého těla. Zajel rukou pod mé tričko a rutinním pohybem nahmatal bradavku. Bolestivě ji stiskl a pevně držel. Tělem mi projela elektrizující vlna vzrušení a zabydlela se v mém poštěváčku. Bolest i slast se mísila a já si užívala ten pocit moci, kterou nade mnou má. Může mi působit bolest, ale já se nezmůžu na zrnko odporu a jen držím a vychutnávám si to.
Tahem za bradavku mě přinutil do kleku. „Svlékni se.“ Pronesl a v hlase se mu mísila strohost s přísností a lhostejností. Věděl, že stačí jediné Jeho slovo a já udělám cokoli. Nemusel se snažit znít výhružně, jen vyslovil svůj příkaz a stále pevně tiskl moji bradavku.
Okamžitě jsem se začala soukat z pyžama, ale každý pohyb mého trupu znásobil tlak na bradavku. Vzrušení mi pulzovalo celým klínem a já už nedokázala mít déle otevřené oči. Poddala jsme se slasti a zpoza tmy mých víček vnímala své vzrušení a jeho dotyk. Konečně se mi podařilo si stáhnout spodní díl pyžama a v tu chvíli Pán moji bradavku vysvobodil ze svého sevření.
Spokojeně jsem klesla na postel a se stále zavřenýma očima čekala, co se bude dít. Slyšela jsem, jak Pán něco bere ze šuplíku, pak štrachání a nakonec zařinčení řetězu těsně vedle mě. Zaradovala jsem se a vychutnala si chladný dotyk kovového obojku na mém krku i cvaknutí zámku a spojení silného těžkého řetězu s mým okovem.
Věděla jsem nyní, že jsem připoutaná k posteli a ať se bude dít cokoli, řetěz mi nedovolí mnoho pohybu, natož utéct. Cítila jsem, jak se Pán natahuje vedle mě i jak si prohlíží mé nahé bezmocné tělo, které je mu zcela vydáno na milost a nemilost. Zlehka se dotkl mých zad a hladil mě podél páteře. Zalila mě vlna horka a já si vychutnávala tento okamžik. Obojem na mém hrdle už jsem svým žárem zahřála, ale stále jsem cítila tíhu masivního kusu kovu.
Pán dojel dlaní až k zadečku a silně mě plácl plochou dlaně přes pravou půlku. Vyjekla jsem bolestí a škubla sebou. Rána byla nečekaná a navíc zasáhla velkou podlitinu, která se ještě nestačila zahojit od minulého bití. Pán se kochal pohledem na obtisk své dlaně i na mé tělo, které se vzdouvalo pod hlubokými nádechy značícími mé vzrušení. Vnímala jsem Jeho moc udělat cokoli i neudělat vůbec nic. Mohl se sebrat a odejít a nechat mě tu jen s mým křikem zcela bezmocnou. Nebo si mohl ze stěny podat rákosku a seřezat mi prdel do krve. Ale věděla jsem, že dnes ne. Pán byl spokojený a šťastný, v tuhle chvíli nepotřeboval víc než svoji moc nade mnou.
Zatímco já jsem si vychutnávala každou vteřinu, Pán se zvolna přesunul nade mne a zkušeným pohybem mi roztáhl nohy široce od sebe. Svými koleny zapřel má stehna, takže měl dokonalý přístup k mému rozkroku a já byla bezmocná, z tohoto sevření jsme se nemohla vymanit.
Chvíli ještě pozoroval mou bezmoc, která eskalovala mé vzrušení i slast až někam k výšinám. Pak prstem hrubě zajel mezi mé stydké pysky a zkoušel, jak jsem vlhká. Styděla jsem se za svoji mokrou kundu. Styděla jsem se, protože jsem cítila jeho úšklebek, i jeho pocit, že jsme mokrá kvůli němu. Že mi může klidně jednu vrazit a já stejně budu mokrá a budu sténat vzrušením.
Naklonil se nade mne a rukou roztáhl mé pysky. Nasadil svůj penis na ústí mé vaginy a jediným mocným a hrubým přírazem do mě pronikl. Bezohledně narazil mé dno a celou mě vyplnil. V tu chvíli se mi euforií zatočila hlava. Ve slastné závrati jsem nezmohla než na hluboký vzdech. Cítila jsem Pánovo vzrušení jak do mě znovu a zvonu proniká a hrubě mě šuká jako nějakou fenu. Vůbec na mě nebral jakýkoli ohled. Užívala jsem si, že jsem pro něj jen dírou k ošukání, že je mu úplně fuk, jestli mně se to líbí nebo ne. Sténala jsem pod jeho přírazy a vnímala každý záchvěv jeho vědomí. Jak Pánovo vzrušení stoupalo, zaplavovala i mě jeho slast. Když Pán vyvrcholil, prožívala jsem jeho orgasmus s ním a cítila, jak mě vytříkává. V ten okamžik zalila Pána vlna štěstí a já to štěstí cítila i prožívala s ním.

Být majetkem II

Má mít submisivita hranice?

Stát se majetkem, vzdát se vlastního života ve prospěch Pána, to samo o sobě je překročením určité hranice. Hranice, která stojí mezi normalitou a tím, co už je patologické. Hranice, která dělí „jo, to je ok“ od „tady už to není ok“. Má to ale vůbec smysl? Ocení to někdo? K čemu je vzdát se všeho, když pak už člověk nemá nic, co by mohl nabídnout?

Když se člověk vzdá všeho, nemá nic. Nemá už ani hranice. Uvědomuji si to čím dál jasněji. Mé hranice má můj Pán. Pánovy hranice jsou zároveň těmi mými. Ničím jiným nejsem limitovaná. Je to ale správné? Dá se takhle žít? Je destruktivní, když nemám jiné limity než Pánovu spokojenost?