Inzerát

Dnes mě rozesmál jeden inzerát. V podstatě se hledá domík, který bude pro pár fotek osobním spisovatelem:

“Když mi napíšeš perverzní příběh, kde Ty jsi Pán, nebo i více Pánů a já jsem otrokyně – ponižovaná a mučená, pošlu Ti fotku. Nejprve oblečenou, když se mi to bude líbit, půjdu až do nahata a možná … Zuza”

No není Zuzka “kouzelná”?.)

Evokuje to ve mně chuť tu čubku chytit za pačesy a říci: “Tak takto tedy ne.” Jen holt přes net to nejde. No nic. Třeba ji někdo tak zaujme, že se stane zázrak a nastane to slibované tajemné možná… a On bude vědět, jak za ty vlasy chytnout.

Místo pro schůzku jako stvořené?

Lidé se schází na různých místech, ale v rámci bdsm je snaha první setkání plánovat někde na veřejnosti-přináší to relativní pocit bezpečí. Veřejné místo-co třeba veřejná doprava. Aneb, schůzka v tramvaji může být sexy 🙂

Napsal mi: „Nastup do zadního vozu tramvaje přesně ve 12:05 a posaď se. Najdu si tě.“
Věděl, jak vypadám, on mě mohl poznat snadno. On byl pro mě ale jen anonymní obličej v poloprázdné tramvaji. Nastoupila jsem a přemýšlela přitom jestli mě pozoruje, jestli už ve voze je, nebo přistoupí později. I kdyby tu byl, nepoznám ho. Nerozhlížela jsem se příliš kolem a sedla si na místo. Napjatě jsem poslouchala, jestli se za mnou na sedačce bude něco dít, nějaký šramot, poposedání. Ale i když jsem uši napínala sebevíc, nic jsem neslyšela.
Moje myšlenky přetrh první dotek. Dotek neznámé ruky, dotek neznámého člověka na mých vlasech. Ten dotek mě přikoval k sedačce, donutil mě sklopit oči a zrudnout ve tvářích.
Tolik lidí je kolem a přitom nikdo z nich neví, co bouřlivého se teď ve mně děje. Nikdo neví, jak mě každé pohlazení hodí za hranici reality, nikdo neví, proč rudnu a proč si nervózně hraju s rukama, nikdo netuší, proč se neodvážím se otočit a podívat za sebe. Nejspíš nikdo ani nepostřehl, že se mě dotýká cizí člověk.
Ten neuchopitelný okamžik mohl trvat věčnost a přesto by neztratil nic ze své síly. Trval ovšem pár minut. Najednou mě ruka přestala hladit a za vlasy zatáhla. Do mého ucha se jako z jiného světa ozval reálný hlas a slovo: „Vystup.“
Jako v hypnóze jsem vystoupila a poprvé se zmohla na to se otočit a podívat za sebe.

První máj

Když je dnes ten Máchův svátek, tak bych mohl udělat vztahovou inventuru.

Ve vztazích mám stále nenajito a nezamilováno. Spíše do vztahů předem házím vidle, než abych se iracionálně vrhal do experimentů. A pokud mám určit změnu za poslední rok, tak jsem o fous dokonalejší a o dva fousy přísnější v tom co hledám. Jedovatý pozorovatel by mohl říci, že se rozevírají nůžky mezi, může dát a chce dostat. Optimista by řekl, že roste na obou stranách kvalita.