A taky můj pohled na BDSM srazy

I já přidám svůj názor na srazíky .)

Já zažila ve svém životě jen tři srazy .) každej byl jinej, ale nejvíc můžu vyprávět o tom posledním.
Lidí tam byla spousta, každej jinej, různý tváře, různý názory, různý oblečení, žádná všednost ale naopak pestrost, jakou v běžným životě moc nepotkáte a to přesto, že všude kolem dominovala hlavně černá barva. Bavila mě ta barevnost, ať už lidská nebo ta materiální jako je třeba právě to jmenované oblečení.
Občas mívám při rozhovoru s Pánem neodolatelnou potřebu kleknout si k jeho nohám a tulit se k nim. Na srazu to můžu udělat a to bez pohoršení přihlížejících :)za to taky palec nahoru .)
Prostředí a jeho atmosféra mě provokuje. To je rozptylující, ovšem zdaleka ne nepříjemně.
Další zajímavá věc, které jsem si tam všimla je to, že na lidi kolem sebe se dívám nemravně a připadá mi, že o oni mě hodnotí spíš zvrhlým okem (nebo snad okem zvrhlíka :)). Regulérně si prolížím jak kluky tak holky a říkám si, že jsou sympatický, nebo sexy, prostě pro potencionální společnou hrátku naprosto ideální 😀 a to v běžným životě nedělám…(ano věřte, opravdu nedělám :))
Ovšem se mnou je potíž, představa společný hrátky je dráždivá, ovšem nikdy jsem nic takovýho nezažila…ustojím to? možná ne a nebo možná jo .) Zjistím to jedině experimentálně 🙂

Já a BDSM srazy

Bude to už více než deset co jsem poprvé dorazil na BDSM sraz. Častý návštěvník jsem tam nebýval. Jednou za dva měsíce nebo jednou za dva roky, takový rozptyl měla moje návštěvnost.

Teď najednou mám dva srazy za pár týdnů a už se poohlížím po dalším. Nevím jak vypadá motivace druhých lidí k návštěvě. Popít pivo, podrbat, obhlédnout novou „praktiku“, zkusit sbalit vhodný protějšek? Pro mě to bývalo ujištění, že jsem „normální“. Ujištění, že moje touhy jsou přijatelné, že moje touhy mají i druzí, že moje touhy mohou najít protějšek. Bohužel sraz pro mě býval i mementem – hodně lidí tam působí dojmem trosek v jejichž šlépějích jít nechci. Proto jsem na srazy občas zašel, ale nestaly se mým stylem života. Nevím jak dlouho mi vydrží současná chuť je navštěvovat. Asi tak dlouho jako současná motivace. Líbí se mi teď jít mezi lidi, kde se nikdo nediví klečící subince. Líbí se mi být tam, kde mohu vytáhnout z kapsy vodítko a není to divné. Líbí se mi veřejně slyšet vykání a cítit líbané konečky prstů. Škoda, že „normální“ to je jen doma, nebo na srazech.