TOP 10 – další hrozná subčí otázka

Tato otázka není nejhorší, ale je rozhodně nejčastější: “Co mi uděláte, když neposlechnu?”

Tato otázka navozuje pocit, že trest je vykoupením. Navozuje pocit, že když přijmu trest, tak je neposlušnost správná.
Trest, který tento pocit podporuje je nedostatečný. Trest není od hraní si. Není ani únikem z nudy. Není ani úlitbou Pánovi. Trest je motivací k nápravě. PROTO je principiálně špatně ho znát předem a přesto neposlechnout. Proto na tuto otázku neodpovídám. Přesto, občas udělám výjimku, ale pak si můžeš být jistá, že to co uslyšíš, se ti líbit nebude.

Otázka na cihličkou do úst.

Třeba časem sepíši seznam TOP10 nejhroznějších subčích otázek. Prvního kandidáta mám:

“Už víš co na mě platí?”

Myslím, že tato otázka zaslouží pohlavek a odchod. Proč? Pokud není z úst někoho blízkého, tak už jen za to tyknutí. Ale hlavně už ze své podstaty. Co totiž za odpověď očekává? Vyjmenovaný nějaký cukr? Nebo snad seznam nějakého biče? Ano, na cukr a bič bude subinka fungovat. Správně vyladit pozitivní a negativní motivaci a máme poslušné zvířátko. Máme podplacené a vystrašené zvíře. Mě ale zajímá fenka s úplně jinou motivací. Fenka nehledající co na ni platí, ale snažící se mi zalíbit. Mám raději mršky, které hledají nudli, na které by mě utáhnuly, než mrchy čekající čím je budu krotit.

Otrocká smlouva, k čemu je?

Přemýšlím, kdo smlouvu více potřebuje. Subinka a nebo Pán?

Já osobně mám rád ten papír a slova na něm. Žádná slohová práce jen prosté: „Jsem otrokyně a Vy jste můj Pán“. Nic více není třeba. Žádný výpis práv a povinností. Žádné definování podmínek zániku. Vlastně ani žádná právní vymahatelnost. Pouze popsané postavení subinky.

Ale i bez smlouvy může být otrokyně majetkem, stačí co má v srdci. Dokonce i bez smlouvy mohu od kohokoliv vyžadovat submisivní chování. Je jedno zda patří mně, nikomu a nebo jinému. Svůj svět si zařizuji po svém a v něm je žena submisivní. Těžko pak budu tolerovat jiné chování. Pozastavuji se nad subinkami, které se zdůvodněním, že mi nepatří, čekají, že jim budu kdeco tolerovat. A samostatný případ jsou propuštěné subinky čekající úlevy. Propuštěním jen zanikne přednost používat sousloví můj Pán, ale Pán zůstává navždy.

Otrocká smlouva je tedy nádherný akt, ale Pánem jsem pro mnohé i bez ní.

Politická vložka

Ústavní soud předběžným opatřením pozastavil rozhodnutí o termínu předčasných voleb. A politici se mohou “zvencnout”.

Z úst politiků dokonce padají slova o napadení demokracie. Mně to ale připadá jen jako napadení autokracie. Paroubek s Topolánkem přece šéfují, něco vymysleli a soud chce bez jejich dovolení něco zkoumat.

Nejsem právník, ale předběžné opatření, které umožní soudu, se tímto případem řádně zabývat, mě nijak nepohoršuje. Možná to je právnické pochybení, možná ne, ale soud je tu od rozhodování, ač někdy může udělat v rozhodování chybu.

Naopak politik tu je od házení slov, ale slova politiků kritizující ústavní soud mi už znějí jako napadení ústavního pořádku. Chápu, když Honza z Horní Dolní není spokojen s tím, jak soudkyně rozhodla o jeho koze, ale od představitelů státu bych chtěl lepší chování.

A proč vůbec tolik křiku? Politici chtějí bojovat za právo lidu volit dřív než řádně? Skutečně si Paroubek a Topolánek myslí, že voliči trpí, když nemají jednoho z nich ve vládě? Proto to jejich dupání?