Druhou březnovou neděli jsme Pán a já zavítali do holešovického Cross Clubu na přednášku o extrémních ženských genitálních modifikacích.
Přednášejícím byl She-mon z pražského tetovacího a piercingového salonu Hell, tedy odborník na slovo vzatý. Přesto jsem však odcházela poněkud zklamaná. Celá akce nenaplnila má, zjevně přehnaná, očekávání.
V první řadě ale musím She-mona pochválit, protože pravdou je, že toto téma není příliš zpracované. Přednáška obsahovala několik fotografií i videí extrémně modifikovaných ženských (i mužských) genitálií, což byla zajímavá ilustrace k jinak strohé čtené přednášce. Kdyby se She-mon několikrát v textu neztratil a nezakoktal, uplynula by monotónně celou hodinu. 😉
Co do obsahu, autor se snažil o začlenění téma do širších sociokulturních souvislostí. To však, dle mého soudu, spíše věci uškodilo a celek působil necelistvě. Od jakéhosi genderového rámce, který konstatoval nerovnost obou pohlaví i uvnitř subkultury tělesných modifikací v úvodu, jsme se během závěrem přednášky dostali až k jakémusi pranýři sadomasochismu, kdy byla pouštěna různá videa a fotky znázorňující mučení ženských genitálií – ovšem zcela bez kontextu, takže to působilo spíš výsměšně.
Za nejzajímavější považuji citování osobních zpovědí žen, které absolvovali takovéto zákroky. Velmi si cením snahy obsáhnout v přednášce nejen popis praktik a zákroků, ale i motivaci, která vede k podobným zákrokům. Bohužel však byla více méně zredukována na pouhou eskalaci sexuálního prožitku.
Shodou okolností jsem já sama během přednášky měla zadrátovanou kundu. Od předešlého večera mi každý krok způsoboval bolest. Nemohla jsem sedět ani stát, aniž bych cítila bolest v klíně. Kopulace by bez roztržení stydkých pysků nebyla možná. Moje sexualita byla zcela ovládnuta a já mohla jen čekat, až mě Pán bude chtít zase osvobodit. Prožívala jsem smíšené pocity. Musela jsem se konfrontovat něčím, na co jsem dříve neměla ani pomyšlení: Jaké by bylo, kdyby mě Pán zbavil poštěváčku?
Zakoktání bych mu odpustil.
Dle upoutávky na přednášku jsem očekával zamyšlení nad submisivitou, která k těmto modifikacím vede. Ale místo toho bylo jádrem přednášky pár fotek a smějící se publikum.